Heinz Hajek Halke

1898 – 1983

S tímto německým autorem mám jeden problém. Jak hodnotit něco, co je mi natolik blízké a zůstat aspoň trochu objektivní. Halke se prezentuje především tvorbou dvojexpozic a a pak různorodých studií aktu povětšinou ve stylu torza těla. Často využívá i ořezů někde přes kousek hlavy. Jako bych ty móresy odkoukal od něj. Některé dvojexpozice jsou řekněme klasika která neurazí ale ani nepřekvapí. Některé jsou ale natolik nové a svěží, že jsem se sám příjemně pozastavil. Třeba ten výjev z města se třemi pány podložený nahým tělem. Můžeme si o tom myslet ledasco, ale ta fotka vypráví třeba i humornou linku, kdo ji tam chce vidět. Nebo ty mírně emotivní pohledy do zrcadla, které vytvářejí dojem, že pasují mezi dvojexpozice, ale je to jen dojem. Pro mě osobně velmi příjemně čitelné portfolio postavené na estetice daných metod. Autor nepracuje ani s přílišnou emotivností ani nepřehání kreativitu s tvary a figurami vytvořenými z těla. Drží se z dnešního úhlu pohledu klasičtějších osvědčených postupů, které fungovaly vždy a ještě určitě dlouho fungovat budou. Pro mě tak či onak tento autor znamená objevení dalšího oblíbence.  

 

Peter Christopher

Německý autor, který se podle dostupných obrázků aktovou tvorbou nezaobírá. Obvyklá tvorba jsou portréty, do kterých občas vmísí nějakou fotografii, na které se mu dotyčná svleče. Tím se sice dostává někdy na hranici těch dvou žánrů, ale to je tak maximum, kterého dosahuje. Nicméně i ty topless portréty nemusí a nejsou nezajímavé. Výrazově velmi slušné, nepříliš emocionálně vypjaté, ale ani prvoplánově otravné. Barvy nebo čb velmi příjemně provedené. Za mě série docela příjemných jednoduchých portrétů. Dovedl bych si představit, že tohle maluje nějaký malíř a o pár desítek nebo stovek let se nad tím teoretici budou rozplývat. Sice tahle tvorba asi neobsahuje žádné skryté odkazy, ale příjemným podáním a nenuceností je to věc, která se může stát velice úspěšnou.