Zoey Grossman

Dnes představím dalšího amerického módního fotografa. Přesněji řečeno tentokrát vzácně fotografku. Oproti předešlému dílu tohoto seriálu mi přijde, že autorka vychází sice z podobných principů a situací, portfolio je velmi blízké stylem, ale je kapku živější a zábavnější. Objevují se i technicky složitější záběry a hrátky se světelnou atmosférou. I ta práce s modelkami je taková mírně zajímavější. Nepřehání nějaké afektované a extravagantní pózy, v tom se opět drží celkem zpátky, ale zároveň je z těch fotografií ten modeling cítit každým coulem. Ta linka ve výrazech modelek a větší důraz na vyobrazení doplňků, o které jde v tomto případě především. Baví mě tato autorka přece jen o stupeň více. Je zde totiž vidět větší snaha o hravost a rozsáhlejší výběr nápadů a motivů. Dokonce i věci které jsme ještě neviděl a jsou sympatické. I přesto, že modelingové fotky jsou svým nezbytným komerčním způsobem pojetí,  takové trošku sterilní umění, autorku opravdu lze pochválit. Za mě asi ta marioneta, diskokoule a ta série tak trochu východoasijského pojetí patří k věcem, které si pozornost zaslouží nejen nápade ale celkově tím pojetím. Lze tu vycítit jakési dramatické okamžiky zjemňované typicky ženskými artefakty. Nejspíš jde o hru nikoliv fotografovy reflexe, ale i tak je to působivé.