Astrid Schulz

Německá autorka. Na úvod musím říct, že fotek má nepřeberné množství. Trochu dokumentárně, trochu konceptualisticky, jednoduše řečeno objemné portrétní a aktové portfolio zobrazující lidi v prostředí jejich domova nebo v ateliéru. Málokdy, ale přesto i to se objevuje, utíká autorka i mimo tato dvě místa. Stejně tak proklouznou do tvorby pokusy s delší expozicí nebo barvou místo černobílé. Portrétuje lidi tak nějak pravdivě, je to takové prosté příkras, doplněné jen v některých případech různě pojatými rekvizitami od přírodnin až po roztodivné lidské výrobky. Celkem mě překvapil i počet fotografií, kde se autorka zaměřuje na pubické ochlupení. Celkem běžné fotky objevující se u různých autorů, ale tady to místy dostává už koncepční tvar. Co stojí za obdiv je ta jakási nestylizace výrazů v obličejích, to jsou desítky příběhů neskrytých i přes jinak stylizovanou topless nebo aktovou fotografii. I když jde opravdu o stylizované věci, přesto mám stále pocit zásahů do složité intimity každé té osoby. To je docela zvláštní a pro mě určitým způsobem nečekané. Nicméně asi je to tím, že si fotografka na fotky vybírá přirozené obyčejné typy lidí a ne holčiny, které se focením živí. Jinak je asi cenná informace i to, že se v tomto lidském dokumentu objevují i muži v neméně zajímavém pojetí byť s menší četností. A kupodivu i tam, kde fotografka nepracuje s vyobrazením obličeje, mi zůstává pořád jakýsi drobný pocit konkrétní osoby, jako by ta rekvizita zakrývající obličej hrála determinující roli.