Selda Schretzmann

Německá fotografka v jejímž popisu se dočteme, že se inspiruje například Petersem, Rittsem, nebo Lindberghem. Při pocházení portfolia mě však nadšení opouští. Snad je to jen má nedůslednost v nakoukání jednotlivých portfolií. Nicméně v portrétech se střípky této inspirace najít dají, ale v aktu jako by autorka nevěděla co si počít. Někde super, někde sice triviální opakování motivů, ale fotka dobrá. Ale co ten zbytek? Nuda a průměr. Snad to bylo třeba i méně tvárnou modelkou nebo nevím. Samozřejmě motivovat se velikány módní fotografie a sama se módy dotýkat jen tak krajem je trochu komplikace pro mé hodnocení portfolia. Pak to vyznění fotek opravdu není ideální, i kdyby jen díky tomu, že tihle autoři fotili nejslavnější modelky a filmové osobnosti. To předurčuje šťastný výsledek, protože jsou to výrazově extrémně schopné a tvůrčí osobnosti. Zatímco nějaká málo známá modelka či holka z ulice může být talent, ale nemusí se fotografce dostatečně otevřít a pak tam ten výraz není. Se zkušeností před aparátem a s důvěrou v konkrétního fotografa totiž přichází i klid a větší uvolnění emocí. V těchto oblastech se mi zdá, že tato fotografka zatím nedosahuje preciznosti svých idolů. Nic to ale nemění na tom, že několik fotografií je skvělých a pokud se bude věnovat i dál podobným záběrům, může být dost svá a přitom perfektní. Pokud ale míří do módní branže, pak se uvidí kam až dosáhne. Je to nadějné. 

Silvio Manuele

I v ruské fotografii se dá najít mnoho zajímavého. Tento autor si pohrává s motivy obrazů klasických mistrů. V úvodu si ale neodpustím ještě krátké zamyšlení nad smyslem sociálních sítí. Je totiž obrovská škoda, že někdo takový nemá vlastní web. Protože využívat pro vlastní prezentaci instagram, je v těchto případech bída s nouzí. Proč to? Jednoduše. Ta všudypřítomná cenzura mě totiž přivedla k myšlence, že sociální sítě měly možná být cílené výhradně na mladé a puberťáky, prostě jako médium zábavy a vyžití. Vůbec to neměl být komunikační a prezentační nástroj všech napříč věkem a profesemi. Kazit si dojem z vlastní tvorby neustálým čmáráním nebo rozmazáváním třech bodů na fotce, to není vůbec smysluplné hlídání morálky a etického vývoje mládeže nebo čeho to vlastně. To je jenom sprosté obcházení počítačových algoritmů, které hlídají zákazy prostou metodou vyhledávání konkrétních struktur. Vždyť je to směšné pravidlo, které si správce sítě bohorovně vynucuje nic víc. A jestli ještě sám správce vnímá onu věc jako smysluplnou, tak by měl konečně spadnout z višně. Koneckonců některé okrajové žánry pornografie se dnes dostávají i běžně do galerií. Všichni tvůrci do jednoho měli problém s blokací, takže je jasné, že tyto sítě pro profesní nebo hobby prezentaci vhodné vůbec nejsou. Ano z počátku se to zdálo jinak, proto si to všichni také založili. Ale směřování, kterým se vše reguluje a ubírá, je jasné. Bohužel to pro většinu znamená, že jejich tvorbu bude mnohem složitější objevit. Přínos sociálních sítí byl právě v tom, že každý mohl ukázat, čemu se věnuje. To už ale podle mého neplatí. Naopak pro mladé je to stále ještě atraktivní k jejich hraní a dokonce to docela dává smysl i bez té nahoty, oni ji zjednodušeně řečeno nepotřebují, jejich zábava se kolem toho v tak značné míře netočí a internet je plný dostupného materiálu, když by náhodou. Neplatí zde ani má neustálá kritika ruské fotografie. Tento autor se inspiruje uměním a tvoří na jednu stranu klasické ale pro mě zábavné a zajímavé fotografie. Tvorba obsahuje hodně často éterické či snové záběry. Opravdu romantika po vzoru malířů. Okrajem se Manuele dotkne motivů japonských ale snad i blízkovýchodních. Pokud se nepokouší o motivy na první pohled inspirované malbou, pak se ta tvorba zdá poněkud mělčí. Velmi zásadní je pro tuto tvorbu přirozené světlo a to buď dokonale rovnoměrně rozptýlené nebo to rembrandtovské. Na závěr snad jen dodám, že takovýmto způsobem fotit zátiší by bavilo i mě.  Snad mi tento šovinistický vtípek bude odpuštěn.