úterý 27. října 2020

Walter Bird

Angličan. Využívá ve své tvorbě pózy, které objevujeme i u Drtikola. Mám dojem, že je zaměřen více na portrétování, a na krásu ženy a ženského těla jako takového. Příběhy nebo mystiku spíš opomíjí. Celkem dost se zaměřuje na vyobrazení a nasvícení hrudi. Co se týká svícení a plastičnosti těl díky stínování, to je opravdu špička. Přesně tak lehce tajemně a přitom dost zřetelně vyobrazené linie a části těla, to je i mé gusto. Přestože jsem hned z kraje uvedl, že příběhy se nejspíš nezaobírá, v tomto momentě se sám popřu. Je zde totiž i několik fotografií, které by se výrazem těla za příběhovější či tajemné považovat měly. Co přesně symbolizují netuším to rozklíčovat nedovedu. I tak ty fotografie cosi vyzařují. Pokud se autor zaměřil na detailnější záběry tělesných partií, pak musím konstatovat, že v rámci žánru neobjevil nic nového, ale přesto vyobrazená torza naznačují cit pro tvary a estetiku. V některých snímcích vnímám styl, který se podobá dobovému portrétování hollywoodských hvězd. Takové prvoplánovější lehounce erotické vyobrazování žen na kožešinách, to prostě glamour evokuje. Shrnuto a podtrženo autor se věnuje fotografii na rozhraní podbízivosti a artu. Chvilku je v té a chvilku v té kategorii. Snad podle zakázky či vlastní potřeby, těžko říct. Některé fotografie jsou lascivnější jiné zas poměrně dramaticky emocionální. Své si tu najde asi každý, kdo nehledá nějaké šíleně expresivní téma.