Frank Petronio

Američan a opět takové zvláštní portfolio. Autor se chlubí svým strohým a přirozeným přístupem a stylem vyobrazení reality. Dobře to bych mu nebral, ale je to takové na hraně estetiky. Spíš bych řekl, že až na vzácné výjimky se mi to moc nelíbí. Je to tak trochu jako by vyplácal film úplně zbytečně a záběry jsou něco mezi dokumentem, pornografií a cvaky z nudy. Naštěstí těch aktových fotek má tak málo, že se u nich aspoň občas snažil o jakési zachycení atmosféry. Ale veskrze ve stylu ukaž bobra přes zaujetí obráceným obrazem v deskáči skutečně nepřinesl nic zas tak převratného. Asi pět fotek je docela zdařilých a zaujmou. Navíc jsou to skoro všechno interiérovky. Netuším kam tohoto autora povede tvorba. Já osobně bych šel touto cestou, která v těch fotkách je naznačená. Naznačená gesta tělem, poněkud pronikavější výraz v obličeji, jako by byla soustředěná na něco. Jsou to fotky vkusnější a zároveň ukazují, že si autor umí všimnout. Pak je ještě povedená ta ve vaně i takové album fotek o hygieně bych si dokázal představit, decentní a smyslné. Uvidí se.

Francois Sechet

Francouz, který má portfolio žánrově různorodější. Pro nás nejdůležitější jsou dvě části a to krajina Skotska a portréty pihatých holek. V portrétech jako by se zrcadlil mužský přístup, strohé, někdy až přísné, jednoduše řečeno mužsky strojené výrazy. Skotská krajina je soubor z větší části minimalisticky pojatých aktových figur zakomponovaných do exteriérů Skotska. Kdyby si autor pohrál více s postoji modelek, asi by to neuškodilo věci. Po chvíli procházení se to totiž zdá tak nějak stejné a zajímavé jen tím měnícím se pozadím. Nicméně i přes tuto jednoduchost jsou ty fotky příjemné. Pokud bych fotil někdy záměrně a plánovaně krajinu, tak dneska už vím, že jedině s pózující nahou ženou v ní, takže toto album naprosto chápu. Portrétní album je přeci jen trochu lepší. Zatím co u krajiny se fotograf úplně neotevřel, nechal si emoce pro sebe, protože ho více zajímala ona příroda, v těch portrétech se mi zdá i přes svou zjevnou introvertnost o dost víc odhalený. Špetka bolesti, pár hrstí zádumčivosti, okořeněno troškou zasnění. Tady se mi fakt líbí to, že nejde módní cestou dělat z pihatek zajímavé krasotinky, ale fotí i zamračené a různě jinak nelibě se tvářící portéty. Takže evidentně hledá a vyobrazuje různá emoční vypětí. Toto je podle mého velmi silná a poutavá stránka tohoto autora a pokud v tomto albu ještě pokračuje tak jedině dobře.