český fotograf, kameraman a především pedagog pro ty, co měli odvahu se přihlásit na obor fotografie na ITF. Pro mě je to jeden ze zdrojů inspirace. Je to tvorba tak trochu z jiné dimenze vesmíru. Mára tvoří hodně v triptyších a navíc ještě i série s odstupem času, tak trochu jako time laps. Každopádně i vlastní maminku vyfotil stylem velmi abstrahujícím. Zabývá se proměnou tváří a jemným gestem ve výrazu a úhlu pohledu. A vůbec vyzněním tvarů a základních linií. Takto nějak si lze také představit abstraktní pojetí figurální tvorby ať už černobíle nebo barevně. Velmi citlivě odosobněné a odemocněné téměř do graficky orientované tvorby a přesto tam ten pocit sounáležitosti malinkato zůstává. Něco takového bych rád komentoval víc, ale za prvé na to nemám vzdělání a za druhé ani dostačující intelekt. Zůstanu tak u pouhé fascinace a přidám ještě pár dojmů. Netuším zda mimoděk nebo se záměrně zabývá fotografováním rodiny, ale také madonou a její interpretací. Zjevně představa mateřství potomků a rodiny je pro Máru zásadní. Z toho úhlu, i když je pojetí poměrně očištěné od osobních emocí a v případě madony abstrahované do tajuplné figury, je zajímavé procítit v gestu rukou nebo v pohledech portrétů, že přece jen efemérní cit v Márových obrazech nalézt lze. I další kompozice z nahromaděných těl a její barevné, tj. červené podání je jakýmsi jen zdánlivě neutrálním výjevem, který ale ve skutečnosti symbolizuje pocity. V mých očích tady jsou snad nějaké společenské kontakty a interakce tohoto typu. Hlavy spolu s fragmenty těla nebo dvě hlavy v komunikaci, jsou zas jakýmsi odrazem vztahových situací ať už rovnocených parnerů nebo dvou generací (rodič vs. dítě). Mimochodem všechny fotografie jsou obsaženy v úžasné publikaci, kterou jsem nemohl minout. Za mě jednoznačný top v současné české tvorbě.
