1927 - 2011
Stibora jsme už určitě ve svém seriálu uváděl. Takže se budu trochu opakovat nicméně na blogu mu článek věnovaný nemám, takže mi to opáčko jistě všichni rádi prominou. Miloslav Stibor je legendou české fotografie 60. a 70.let. Lyrika, antické mytologické motivy ale i určitá dávka erotična se fotografovou tvorbou prolínají. Řekl jsem to mnohokrát a řeknu to zase. Stibor je jeden z mých uměleckých vzorů. Jeho pojetí pohybové neostrosti a abstrakce figury mě prostě moc baví. I to ateliérové lokální svícení to je prostě ukázková věc, kterou bych si dovolil tvrdit že jsem téměř nikde jinde neviděl. Samozřejmě je to nápad, který nemá moc smysl opakovat. Výsledek už bude více méně totožný, ale to je to, přišel s něčím originálním. Je to doslovně figurální tvorba, bavíme se tu o siluetách a vysvícených prvcích na nich, tedy o jakémsi spíš vizuálním ne-li až grafickém vyznění. Jenže to platí jen pro část tvorby. Stibor byl typický tím, že zkoušel různé metody a třeba ty rozmazané postavy jsou spíše o éteričnosti a o snaze zakomponovat i emoční stránku do té vizuální. Asi bych ale i přes to všechno řekl, že se k emocím jako takovým v aktu nikdy úplně nepropracoval až na sérii H.M., jeho tvorba tak zůstává opravdu spíš založená na té vizuální podstatě. A mimochodem mu teď vyšla čerstvá a příjemná fotografická monografie. Po Drtikolovi můj druhý nej asi.
