Marie Casabonne

A po dlouhé době se podíváme do jižní Ameriky. Argentinská autorka Casabonne se věnuje spíše surrelalistické fotografii. Já bych řekl, že to je taková odlehčená verze některých opravdu digiartů, ale přesto to má plno společných znaků. Mluvit zde o aktové fotografii moc nelze, vyzobal jsem jen několik fotografií, které se žánru více týkají. Marie Casabonne fotí velmi často figury tak, že dominují vlasy. Celkem zajímavý prvek i když si tím logicky pomáhá k anonymitě osoby a rozšíření fantazie diváka. Každopádně svět této argentinské autorky není zasněný, přijde mi spíše skleslý a takový nastavující ruce naději. Takto na mě její tvorba tedy působí. Člověk by čekal díky ženě s kalou, že se autorka bude plácat v romantizujících fotografiích, ale už granátovým jablkem vyloženě naznačuje spíše linku deprese. Citovost jí sice zůstává i ve fotografii ženských rukou s aparátem přes mužské tělo, která je možná zmínkou o tom, že je třeba zaznamenat a zapamatovat ty hezké společné okamžiky. Ale výčtem dalších fotografií se opět vrací ke snaze vzlétnout, vymanit se ze smutku, nebo se v něm naopak jen a pouze utápí. Možná to interpretuji zle, ale když si vzpomenu na jiné surrealisty i z českéhio prostředí, tak jsou takoví více bez emocí, nebo naopak optimističtí, snílkovští, tady to nevidím. Jedním dechem ale musím dodat, že díky tomu je autorka originální, svá a rozhodně stojí její tvorba nejen za zmínku.