Dnes jsem si vybral českého současného fotografa. Šum, detaily těla, hry se světlem a stínem. Intimně laděné svícení některých snímků. Beauty až lehce erotický styl. Pro mě tedy šíleně rozporuplný autor. Proč? To hned vysvětlím. Při procházení jeho tvorbou se pohybujeme od kýčovitě jednoduchých portrétů a lascivně erotických glamourovek a párových snímků nejspíš vstřícných k zákaznicím a jejich platbě až po výtvarně velmi povedené snímky s nostalgií, sošností, grafickým dojmem, hlubokou náladou. Určitě Sojka není nejvýraznější uměleckou osobností scény, ale ukazuje se, že zvládá různé polohy autorské práce. Vidím zde glamourek i oduševnělejší záběry. Něžně vyznívající erotično až mírně syrová formálně prostá erotická torza. Scény s komerčně jistým úspěchem i individuální snímky, které náleží do portfolia umělce. Fotograf se ve více případech snaží pojmout fotografovanou ženu líbivě či podbízivě. Užívá si krajek a podvazků po vzoru francouzské fotografické školy. Je to logické, jde tu o to, aby se fotografie líbily a zavděčily. Přesto ale má autor v portfoliu docela silně zastoupeny fotografie, které si zalaškují někde víc někde míň s čistým uměním. Fotky pak působí něco mezi romantikou a snovým podáním. Případně můžeme mluvit o sochařském pojetí, protože kam jinam ty torza těla přiřadit. Je fakt, že je tu hodně podobných fotek, ale pokaždé autor potěší tím, že záběr oživí nějakou drobnou změnou. Co mě hodně baví jsou ty záběry, kde v zorném poli zavazí rozostřený pruh něčeho co je mimo hloubku ostrosti. Tyto téměř momentky působí velmi příjemně. Našel jsem v tomto bohatém portfoliu i záběry, které jsou postavené na celkové náladě více než na technické stránce, dovedou využít i nezvyklé kompozice a ve finále je to přesně to, co od umělce hledám. Pocitový snímek, který dá možnost fantazii. Musím přiznat i to, že mě zaujalo využití těch úprav a textur, které imitují staré skleněné desky. Je to sice trochu prvoplánové, ale přece jen se autor snaží to vkládat častěji k poutavějším snímkům, a tím mě osobně přivedl k myšlence, že hledá výtvarné cítění a estetiku. Proto to asi není jen hraní na city divákům, ale i způsob jak se vyjádřit. Jediné, co podle mě celé té tvorbě chybí, je jasný a ucelený rukopis. To přelétávání v záměrech trochu brání, abych si Petra Sojku zařadil a kdykoliv poznal. Přes všechny ty moje rádoby výhrady si tam své najde každý.
