Stefan Merz

Fotograf z Německa, jehož zaměřením je orientace na polaroidovou techniku. S polaroidem jsem vždy měl problém v tom, že většinu fotek, co jsem zatím viděl, zatěžoval jistý nudný dokumentační přístup dělající z fotek poměrně nezajímavé ploché porno tvářící se častokrát jako konceptuální umění a podobné vychytávky. Ať už je to, jak chce V době Helmuta Newtona, Andyho Warhola a nebo Roberta Vana dokázal polaroid, že své místo pro umělecké klasičtější ztvárnění má zarezervované. Merz se pohybuje na hraně nápadů, které jsem už viděl, také k mnohým fotkám přistoupil čistě dokumentačně. A přesto to není všechno. Merz se velmi často přiklání k jakémusi druhému plánu. Nejen prosté zobrazení, ale také sdělení. A není to vždy nutně jen glamour nebo lascivní líbivost. Lampa je sice  úlitba motivu, který vyzkoušelo více autorů. Vpisky do fotek snadnou variantou řešení, kterou si pomáhá ke konkretizování sdělení. Ale autor zapracovává i výrazovost modelky do celkové nálady. Zůstává na hranici dokumentu a dokresluje jej výrazem a pokusem ve zkratce vylíčit myšlenku obsahem fotky a její barevností. Občasně utíká k emotivnímu aktu nebo portrétu který pracuje s očima modelky. Strakaté torzo nebo fotka se zákazovou značkou jsou už takové třešničky na upečeném dortu. Technika tady dopomáhá celkovému vyjádření jednotlivých záběrů. Fotky obsahují různé duchy nebo "ohořelé" rohy díky tomu. že reagentní látka na papíru byla různě poškozena, nebo se prostě jen blbě roztekla, což je pro polaroid typické. A Merz je evidentně v používání polaroidů už profesionál.