pondělí 29. dubna 2019

Hiroshi Osaka

1956 -

Zjevně další autor používající staré techniky. Jeho diptychy patří podle mého názoru k velmi zajímavým počinům. Sice tak, jak má v originále seřazené fotky na svém webu, to působí poněkud zvláštně, ale když něčemu nerozumím, není ještě nutné to zavrhovat. Fotografie aktů pod látkou jsou pak už jen třešnička na dortu této celkové zvláštní a sytou atmosférou prodchnuté tvorby. Tvorby, kde perverzi schovává styl a použité techniky a vytváří se atmosférické obrazy. Obrazy, u nichž je tělo jen konceptem, jen hlínou pro vymodelování dojmu a nálady, která má zabarvení velmi blízko witkinovské ponurosti.










neděle 28. dubna 2019

Craig Morey

1952 -
Američan jehož tvorba jde už směrem k bondáži a erotice vůbec. Nakolik přešel hranici artu a porna nechám na vás. Na mě je to už docela silnější kafe a přínos téhle tvorby se mi trochu ztrácí. Přesto se mi ale podařilo najít pár solitérních kousků, které jsou působivé a mají co říct, a proto by byla velká škoda tohoto autora vynechat. Sami posuďte, jak dokáží prudérní Američané nakonec přesně naopak provokovat a pobuřovat. Zvlášť v těch nejotevřenějších nic než tento smysl nevidím. Ty decentnější aspoň naznačují nějaký nápad a myšlenku jiného ražení než jen upoutat mužské osazenstvo. A právě těch snímků si celkem cením, protože nad nimi jsem schopen se pozastavit a něco v nich hledat. Ten zbytek buď není podle mého vkusu a nebo je dobrý jen na jedno. Přidal jsem tentokrát větší množství fotek, abyste si o tvorbě autora udělali širší obrázek.

























Antonín Gribovský

1933 - 1989
Člen skupiny DOFO. Systematricky se asi žánru nevěnoval. Přesto jsem si dovolil i kvůli jedné fotce ho sem zařadit. Kompozičně není nijak novátorská, i když je docela stěsnaná ve svém formátu. Ale svícení těla modelky je velmi lokálně ohraničené jakoby rozdělené na samostatné světelné zdroje a takto vizuálně promyšlený způsob mě zaujal. Celková nálada snímku se tak posouvá k zajímavé náladě. Taková trošku studie na téma, co na ženě nejvíce zajímá. Takové naporcování na několik základních kritérií či aspektů. Těžko říct, co touto fotkou autor zamýšlel, ale klidně bychom se mohli bavit o smyslu a účelu těla, o společenském chápání a prioritách, o pohledu mužů na ženy a o tom, co je pro koho významné a důležité. Nicméně se také nemusíme bavit o ničem z toho a pouze si vychutnat hezký akt zajímavě prosvícený a vystínovaný, tak aby vyzvihl a neškodil celkové estetice fotky.

sobota 27. dubna 2019

Michal Buddabar

1974 -

Polský autor. Současník kterého moc rád sleduju. Jeho analogocvé čtvercové fotky jsou plné informací a náznaků myšlenek. Nevím nakolik se tohle dá nazvat konceptuální, ale pro mě tam je a dovede být velmi zajímavý ten celkový myšlenkový tok a záměr zakomponovaný do významně estetických snímků. Přemýšlim jestli ještě něo k tomu psát a asi to není potřeba, stačí si vychutnat nejen mnou vybrané fotky. Mají co sdělit a mají čím probudit důvod přemýšlet o naší společnosti.