Tomio Seike

1943 -

A opět Japonsko. Tentokrát trošku objemově slabší portfolio ale s kouzelným nádechem. V portfoliu tohto autora se nachází různé detaily na nohy nebo na poprsí, v několika fotkách se zaměřuje i na záda a to vše za použití světla, které velmi pěkně kreslí stínohry až siluety. Tělo je tedy pro tohoto autora převážně torzo, nějaký kus formy, která vytváří tvary a struktury. Netahá svůj pohled do abstrakce nebo geometrie, spíše zůstává jakoby u scenérie, krajiny, vyjádření pocitu a nechává hrát  divákovu náladu. Je to velmi jemný cit pro přilákání a zároveň umění nenudit. A nebyl bych to já, kdybych nepoznamenal, že autor okopčil nápad s Drtikolovou vlnou. Je bez rekvizit, jenom torzo,  ale jeho poloha, svícení a stínohra evokují nejslavnější českou fotografii jako málo co. Seike se svým něžným přístupem trochu vymyká někdy strohému a otrlému stylu Japonska, ale je vidět, že kulturní prostředí stále dává určitý šmrnc, který tvorba z jiných oblastí prostě nemá.