Black Forest Tintype

Dnes předkládám portfolio německého tvůrce, jehož jméno se mi nepodařilo dohledat. Zveřejněné fotky hrají víc na vizuální vnímání. Občas se autor pokusil o emoci či příběhovou linku s rekvizitou ale jako by mu emoční poloha tolik neseděla a proto si všelijak pomáhá rekvizitkama, zavřenýma očima, atd. Prostě jako doma je spíš v příběhovém pojetí a nebo si hraje s tvarem figury eventuálně s kompozicí v prostředí Nemám úplně pocit že by autor přinesl něco neviděného obzvlášť jednu figuru byt se vsadil, že okopíroval odjinud. Experimenty s fotografickou technikou portfolio oživily. Jako celek to ale je spíš lehce nad průměrem. Toto portfolio mi tak nějak přijde inspirováno z různých směrů a tím pádem neustálený směr co a jak fotit, ale možná se mi to jen zdá z těch několika fotek, které jsem měl k dispozici.

Rasmus Mogensen

1974 - 

Dánský módní a fine-art fotograf. To že módní přístup zasahuje do fineartu, to není až tak překvapující. Že na druhou stranu používá rád strohou a mírně provokující stylizací ne nepodobnou Helmutu Newtonovi, to je taky fakt. Na rozdíl od Helmuta ale mám pocit, že se pokusil tohle rozvést trochu konceptuálněji a se zcela odlišným příběhem. Zdá se, že autora nejvíce fascinují linie těla, figurálnost lidské postavy. Pracuje  nejvíc s vizuálním dojmem a představivostí. V případě těch módních fotek ten výkon je spíš v průměru, na můj vkus tam nic nevyčnívá. Fine-art nepůsobí ve všech případech až tak fotošopově. Co mě zaujalo je například využití širšího ohniska, případně i delších časů expozice, které ojediněle v portfoliu jsou. Do Newtona tomu hodně chybí, protože se tento Dán vydal jiným směrem, ale vizuálně je to rozhodně zajímavé portfolio, které se spoléhá na divákův dojem.  Hodně motivů je už opakovaných stále dokola. Ale v zásadě estetika těchto konkrétních fotografií přebíjí tu případnou nudu tím, že ty obrázky působí nejen graficky, ale jaksi umí i vtáhnout do děje. Místy jako bych narazil na snahu zanechat nějaký utajený odkaz. Těžko říct. Rozhodně pojal fotografii i jako studii  těla a to je přece jen ojedinělější snaha a v tom má můj obdiv.