Kristýna Dražanová
Fenoménem poslední doby je tato česká autorka. Převaha tvorby je černobílá, nalezl jsem pár pokusů v barvě a také pár výjimek, kde není sama sobě modelem. Tedy se opět vracím mezi tvůrce, kteří tvoří autoportrétováním. Dražanová má v oblibě motivy, které trošku souvisí s její oblibou starožitností a snad secese, pokud jsem detekoval vše správně. Objevuje sice i motivy biblické, ale to spíš v podobě jakýchsi symbolů a reinterpretací. Nedá se rozhodně mluvit o nějaké religiozitě jejích fotografií. Spíše naopak. Tato autorka se více či méně prezentuje vyobrazováním nějakých svých ať už imaginárních nebo skutečně prožitých příběhů a krátkých glos na to co ji zaujme v dění okolo. Pojetí fotografie této autorky je místy značně lajdácké. Některé editace skutečně razí do očí. Pokud ale vytřídíme pryč tyto hříčky a nebo se aspoň zaměříme na ono sdělení, o které tady jde nejvíce, pak je Dražanová rozhodně fenomén. Nechtěl bych její tvůrčí sílu přecenit ale určitě ani podceňovat. Je to pestrobarevné vyprávění ze života obyčejné mladé ženy, bez příkras, náladové, s občasným sexuálně laděným vábením. Velmi často zastřené až snové a celkem dost inspirující akty. I přes značnou kontroverzi, kterou její tvorba mezi českými amatéry vzbuzuje, se domnívám, že tady lze sledovat velice zajímavý příběh. Zda to fotografka dotáhne z kaváren po ČR až do galerií třebas i mimo republiku, je spíše otázkou, ale když se zamyslím jaký typ fotografií fascinuje v zahraničí, tak bych to přál i této autorce, protože ten potenciál má.
