Robert Mapplethorpe

1946 - 1989 

Ovlivněný nedávným filmem jsem se rozhodl věnovat chvíli tvorbě tohoto legendárního Američana. Sex, drogy a výstřednosti. To je asi základní charakteristika nejen jeho osobnosti ale také jeho tvorby, která svým charakterem dost předběhla puritánské představy doby a mimo jiné pomohla otevřít i téma viru lidské imunitní nedostatečnosti (HIV) a možností jeho léčby. Život těchto neuvěřitelných talentů je jako na kolotoči. Svým způsobem je imponující, co za 40 let svého života stihl a hlavně jak výrazná to je tvorba. Základem umění je asi i to se osvobodit od věcí a lidí, kteří nás svazují, aby se naplno projevilo, co je v nás. Mapplethorpe to dokázal. Stálo ho to život a do jisté roviny asi i vztahy s rodinou i Patty Smith, ale to tak prostě je. Umění je zřejmě volba. A protože asi čekáte nějaký rozbor toho, co fotil, tak se do toho pustíme. Portfolio na oficiálních stránkách začíná jednou sošnou fotkou za druhou. Vizuálně velmi čisté a dokonalé práce, které zobrazují mužské křivky a tělo v tom nejlepším smyslu, jaký lze najít. Výjevy mají ať už světlem nebo jemnými detaily tvořenými například gestem ruky svoji dynamiku a vůbec nepůsobí jednotvárně a stokrát viděně. Není až takovým paradoxem, že i ženské postavy působí poněkud mužně. Pojetí aktů se drží stejné stylizace. Jakýchsi gymnastických či kulturistických motivů. Je evidentní, že dost silně vnímal tvary těla a svalů a s oblibou zobrazoval jen torza. K tomu ho třeba přivedla snaha anonymizovat své modely. Nicméně cesta je hodnotná, protože říká, proč se něco stalo, ale nejpodstatnější je výsledek a tím jsou tyto fotografie. Fotografie, ve kterých jsou vidět okolnosti doby i osobnost autora. Geometrické sklony jsou něco, co mě hodně baví, i když mám rád, když je to celé zasazeno do kontextu prostředí, ale tady máme spíše čisté vyjádření tvaru. To je asi taky ten důvod, proč se o tomto autorovi říká, že i z květin udělal svým vyobrazením vlastně sexuální motivy. Oficiální web se omezil na esteticky vyznívající fotografie, což mě teda dost překvapuje. Myslel bych si, že kontroverzní část díla neopomenou. Erotika je nedílnou kapitolou Mapplethorpovy tvorby, a přesto jsem neměl pocit, že by homosexuální orientace byla ten nejvýraznější nebo dokonce jediný projev uměleckého vyjádření. To považuju za úspěch, protože dokázal projektovat do tvorby i jinou stránku své osobnosti, která jakoby místy koresponduje se stejným způsobem uvažování, ke kterému se klonil mnohem dřív například náš Fráńa Drtikol. A to je asi to nejvíc, co mě trklo do očí. Na závěr snad dodám jen to, že mu musela být inspirací sochařina, mnoho fotek jsou takové výjevy skulptur, jako by je tesal z kamene. Tím bych asi uzavřel další článek o někom, kdo náleží do zlatého fondu umělecké fotografie.