René Groebli

1927 -

Švícarský fotograf, jehož snímky mě po čase a celkem průměrných portfoliích nadchly. Barevná část není nic extra, ale k tomu se ještě dostanu. Černobílá tvorba působí tak klasicky a uvěřitelně. Místy nedostačující čas závěrky a krásná temnost vedle světla. Je v tom hodně intimity a takové pocitové fotografie. Je vidět, že autorovi nesešlo tolik na technické kvalitě jako spíš na celkovém dojmu a to je přesně to, co mám rád a co je mi blízké. Přitom obsahové vyznění je někde mezi konceptuálním dokumentem a hluboce intimním příběhem v jakýchsi portrétech, které ale charakter klasických portrétů ve většině případů vůbec nemají. Takže je namístě brát pojem portrét spíše abstraktně, jako sérii fotek zobrazujících život ženy. Takže asi opravdu dokument ze života někoho, kdo pro fotografa měl význam. Bližší informace ale nemám, takže to zůstane tajemství. Podobně jako tajemně působí tyto snímky. Ta neskutečná nálada co z nich čiší a přitom to vůbec není aktová tvorba a vůbec to není ani veselé ani smutné, prostě takové jako pohádka. A teď k té barevné části portfolia. Groebli se proslavil barevnou litografií aspoň tolik stojí na Wiki. Tak tedy pár postřehů. Ta kombinace streetových záběrů nočního města v kombinaci s aktem nejčastěji mužským, který je poněkud vyhroceně emotivní a zároveň ta kombinace černobílé a barvy. Velmi poutavé zpracování. Tohle stojí za pozornost. I když úplně nevím, co tímto konceptem Groebli chce vyprávět. Pak je tu zase další díl věnovaný černobílému aktu od celých postav až k detailům. Opět u mě boduje u Groebliho typická zrnitost a další technické nedostatky. Tak málo stačí, aby fotka nesla tolik emocí. A přitom byla čistá estetická, žádný šmír a lacinost. A přitom je to jen série velmi jednoduchých vyobrazení. Skutečně si s tím autor nedal tolik práce, kolik by se mohlo očekávat. V těchto fotografiích se již objevují i výrazněji zobrazené emoce vytónované někde k smutnější stránce. Poslední část pak autor věnoval jakýmsi výrazně obarveným aktům. To by mi nevadilo, ale obsahově tato část nejvíce kulhá. Je to takové beznohé, pro efekt. Aspoň na mě to tedy moc nezapůsobilo. Že má autor album ženských vagín to moc rozebírat nebudu, to je úchylka mnohých z nás a v tomto případě je to zajímavě esteticky pojato a zapracováno do jiných motivů. Taková fotografika. Budiž, některé jsou i zdařilé.