1989 -
Povůdně model z Venezuely, později fotograf. Znáte ten pocit. Ráno ovocný čaj Pigy a ještě oslazený cukrem. Tak nějak na první pohled působí tyto fotografie. Sladké až trochu moc. Jenže do toho udeří blesk nějakou koncepčně kvalitnější a dramatičtější fotkou. Tato bittersweet symfonie odpovídá tomu, že fotograf je z módní branže. Nalezneme tu všechno. Prvoplánovist, zasněnost, naivnost. Módní fotka a oproti ní rozmazaninky. Hravá práce s výřezy a skupinami lidí či jen těl. Je tu častá až Vanovská rozvernost modelů, i ten eroticismus. Na druhou stranu je to Vano ale s potemnělejším svícením a v některých projektech i silněji emotivním pojetím figury směrem pryč od erotičnosti nějak k estetismu těla a případně k vyjádření emocí. Tedy už něco úplně jiného, jak oby se Robert rozvinul někam dál. Nostalgie, smutek, atd. Sem tam i autoportrétní snahy. Upoutá i práce se světlem a různými průhledy i krásně jednoduchá a dekorativní figurálnost některých záběrů. Skoro jako by se jeden díval do výlohy krámku se soškami či figurínami. Častý reklamní podtón přerušují drobné lidské příběhy. Nic vypjatého ale přesto lehké otisky bytí v očích a postojích. Nápadité, originální, mnohovrstevnaté portfolio. Nevěřil jsem, že mě ještě módní fotograf může tak snadno nadchnout. Podařilo se. Ono spojit v podstatě silněji erotickou fotografii s módním průmyslem, to je dobrý experiment, i když o jeho účelovosti, můžeme též diskutovat. Jak už jsem napsal, portfolio z mnoha vrstev, neskrývající své povrchnosti, ale znějící i hlubokým barytonem.
