Ole Marius Fossen

Tento norský vizuální vypravěč je další bombou v mém seriálu. První autorovo album jako by odkazovalo svým provedením na analogii s přírodními materiály a především tedy dřevem, hlínou a podobně. Úžasně provedená torza nebo detaily těla. Kompozice, které vytváří jako by přírodní fragmenty a to celé kořeněné vrstvou materiálu na pokožce, která vytváří hlavní vizuální vjem přírodních materiálů. Rozšíříme si tak fantazii o jakýsi pomyslný návrat k přírodě. V albu je i několik dalších fotek, které tam jakoby nepatří, ale laděním jsou blízké. Přesně nevím, proč to takto autor má, ale i tak jsem se tu našel. V dalším albu vystřídal prostředí. Z jakési pomyslné hlíny či kůry se dostáváme rovnou do vodního prostředí. Až pohádkové a mrazivě ledové výjevy, nové svěží kompozice. Tentokrát většinou celá těla ale díky četným bublinkám krásně abstraktní vyprávějící fotografie. Poslední album je jakýsi pomyslný návrat autora k realitě. Tady nacházím prvky módní fotky, ale i prvky zaujetí hlubším charakterem a výrazovostí modelek. Lze tak říct, že autor navázal prací s fantazií aspoň v té podobě, kdy pracuje s výrazy modelky a schovává tak trošku příběhy do portrétování dotyčných děvčat. Nicméně tady není až tak neobvyklý. Směle mohu konstatovat, že jediné, co je nové, jsou modelky, jinak jde po formální stránce o portréty v podobě, se kterou se dá setkat v portfoliu u jiných autorů. Až momentkami fotbalistek zase překročil komfortní zónu. Musím říct, že takto, jak mě bavilo toto portfolio, jsem se nenechal už chvíli strhnout. Uložen do mých oblíbených "se značkou zlatý fond fotografie", protože o toto bych nerad přišel, pokud bude někdy mít nový obsah.