1972 -
Německá fotografka. Vracíme se k vyobrazení hlubších myšlenek. V portfoliu nalezneme příklady toho, jak lze zachytit životní poměry člověka. I přes aktovou podobu těchto fotek je výrazně vidět i sociální kontext. Autorka se nebojí svými konceptuálními nápady vystupovat i mimo konvence. Tvoří příběhy, které si lze vyložit i třeba jako morální apel. Rozmazaninky jsou doprovodnou součástí jejího uměleckého vyjádření, protože autorka zjevně hledá způsob, jak využít fotografie jako zobrazovací metody pro náladu a nebo tvar. Konkrétno v těchto případech jde stranou. Zaujmou i dvojexpozice obvykle s květinovým motivem, který není do kýčovita, ale vyzní tak nějak smysluplně. Mohl bych se zamýšlet nad tím, co tím autorka vlastně chce vyjádřit. Rozhodně to ale je pojetí, které není úplně triviální. Jde tu spíš o vystihnutí nějaké poetické citlivosti autorčiny nálady. Emotivní diptychy nebo delší série fotek jen navazují na to, co jsem už napsal v předešlých řádcích. Emoce a potažmo tvar je hlavní součást autorčina rukopisu. Nezvyklé nápady na pózy a lehká obyčejnost zpracování dávají fotkám zajímavý punc. Zvlášť tu abstraktní část portfolia jsme si užil opravdu dokonale.
