Polský převážně analogový fotograf ženskosti a citlivě podané krásy. V angličtině pro tento styl náladové fotografie existuje termín sensual. Řekl bych, že to dost přesně vystihuje, jak tvoří tento fotograf. Zachovává určitý limit ženskosti a křehkosti, zapojuje jakousi míru melancholie, určitě nepřekračuje zbytečně práh kýčovitosti nebo nějaké přehnané podbízivosti. Je to sice portfolio líbivější, ale určitě ne v tom přílišně pejorativním způsobu chápání. Spíš jde o to, že celek je prostě lahodný na pohled, nejsou tu nějaké extrémy, které by vyvolávaly kontroverze, či aspoň silné pocity. Zachovává určité dekórum. Pro mě je Finch velmi sledovatelný autor, ale jen za předpokladu, že máte rádi jemnější a mile podaný styl fotografie jako já. Tady těch dramat moc není a syrovost žádná. Trošku idealizovanější obraz světa. Zcela výjimečné odskoky autora někam k tvrdšímu výjevu reality nebo nějakému tomu sarkasmu, zatím nevím jak uchopit. Jestli je to standartní součást, nebo jsou to jen výjimečné pokusy. To ví jen autor. Každopádně se zde projevuje nějaký sklon být osobitější a drsnější. Tak třeba někdy v budoucnu poznáme víc.
