neděle 29. září 2019

Peter Christopher


Německý autor, který se podle dostupných obrázků aktovou tvorbou nezaobírá. Obvyklá tvorba jsou portréty, do kterých občas vmísí nějakou fotografii, na které se mu dotyčná svleče. Tím se sice dostává někdy na hranici těch dvou žánrů, ale to je tak maximum, kterého dosahuje. Nicméně i ty topless portréty nemusí a nejsou nezajímavé. Výrazově velmi slušné, nepříliš emocionálně vypjaté, ale ani prvoplánově otravné. Barvy nebo čb velmi příjemně provedené. Za mě série docela příjemných jednoduchých portrétů. Dovedl bych si představit, že tohle maluje nějaký malíř a o pár desítek nebo stovek let se nad tím teoretici budou rozplývat. Sice tahle tvorba asi neobsahuje žádné skryté odkazy, ale příjemným podáním a nenuceností je to věc, která se může stát velice úspěšnou.


















Christian Vogt

1946

Tento švýcarský autor je označovaný jako mistr fotografického haiku nebo esejí. No zcela na rovinu to v mém seriálu nevynikne, protože jsem musel vytrhat fotky z jednotlivých alb a udělat tak z konceptuálního pojetí vyloženě trhací kalendář. Nicméně aspoň popíšu dojem. Opravdu se jedná o jakési krátké příběhy, obrazové záznamy či deníky, něco mezi dokumentem a obrázkovou knížkou. Těžko popisovat úroveň, protože bohužel tady má úroveň nedosahuje na pochopení pojetí tohoto fotografa. Tím neříkám ani, že by se mi to nelíbilo ani naopak. Prostě nevím, co si o tom myslet a jak to chápat. Obecně s konceptualismem mám potíž v tom, že se mi nosné myšlenky těžko chápou. Vogt má jedinou výhodu, že ke každému albu píše popisek, takže se aspoň občas dá zorientovat, oč jde. Tak snad i tato volba bude divácky poutavá.