středa 3. listopadu 2021

Miroslav Pilař

Další z českých autorů, které si představíme, se nejvíce prezentuje na Facebooku. Jeho fotografie se pohybují především někde mezi ložnicí, obývacím pokojem a ateliérem. I z toho důvodu své fotografie sám autor popisuje "jako ze života". Pro mě osobně tato velmi neostrá tvorba dýchá takovým tím starobylým stylem dokresleným dávkou něhy i provokace zároveň. Způsob, kterým se autor vyjadřuje je zamření na detail, na přímou tělesnou informaci. Jenže tím, jak je tato informace zpracována, dává divákovi prostor k diskuzi a k přemýšlení, zda jde o prvoplánovou erotiku, či něhu, nebo vlastně o něco jiného. To nevíme a to nám autor záměrně zamlčuje a komplikuje novými opět nejasnými fotografiemi. A to je skvělé. Tak to má být. Divákovi je předkládán zážitek a tajemství. Jednoduchost, přímost a strohost pojetí je opravdu jako ze života. Bez příkras a s určitou nadsázkou v podobě napůl stažených kalhotek přirozeně ležící a jakoby spící ženy. Tady nejde nepřemýšlet nad tím, jak to autor myslel. Z diskuzí na sociální síti víme jedno, že lze tyto obrazy vnímat jako perverzi na oko zaobalenou do jemného šifonu. Ale je to tak skutečně? Víte, já mám rád jednoduchost, to ano, ale když podkresem této jednoduchosti je filozofická otázka, na kterou jsem nucen hledat odpověď, jsem v ráji. A to je Pilařův případ. Za poskytnutí fotografií vděčím autorovi. Souhrnné portfolio totiž zatím vytvořeno nemá možná právě proto, že život plyne a s ním i tyto fotografie, které jsou jako symbol či záznam zážitku v ten den.