Terry Richardson

1965 -

Americký módní fotograf. Zvažoval jsem, jestli tohoto autora uveřejnit nebo ne. Nakolik se už posunu za hranici vkusu, který jsem si na začátku stanovil. Bohužel tedy se opravdu posunu. Richardson měl nedávno dokonce výstavu v ČR. Zvažoval jsem, neznalý jeho prací, že bych se zajel podívat. Upřímně řečeno dobře jsem udělal, že jsem to sabotoval. Tento aktuálně popularizovaný fotograf je spíš zvrhlé prase než nějaký esteticky zajímavý autor. Překvapivě na módního a dokumentárního fotografa má hodně portfolia laděného silně pornograficky včetně jakých si autoportrétů při různých sexuálních hrátkách. To jsem pro účely mého povídání úplně vyřadil pryč. Podílel se v roce 2010 na tvorbě kalendáře Pirelli a ani ten nestojí bůhví za co. V jakém smyslu si tedy tento autor zaslouží tolik pozornosti mi zůstává poněkud skryto. Má sice několik výjimek, které pro mě vyčnívají natolik, že mohu říct, že ten autor je schopný a dovede zaujmout i nás, co kontroverzi nehledáme. Ale to mluvím o jednom dvou souborech z celé tvorby. Zbytek je tak nějak laděný opravdu někde mezi módní fotkou, dokumentem, momentkami, sexuálně explicitním materiálem, prostou provokací, neestetizujícími cvaky. Je fakt, že tento člověk se stal ve světě populární i stylem svícení, dokonce tak, že jsem viděl i několikero nabídek na TFP focení u nás v tomtéž duchu. Postavit modelku do cca 5 stále dokolečka se opakujících póz ke zdi mi přidje hodno nanejvýš nějakého konceptualismu, ale to je tak asi všechno. A v neposlední řadě prásknout na modelku světlo tak placatě, že je sice celá osvětlená, ale nemá jediný stín, konturu, nic. Akorát za ní na zdi je celý její obrys, který tak vytváří skoro auru kolem těla, to je skutečně styl typický pro tohoto Američana. A stejně tak ta jeho kostkovaná flanelka, do které občas některou z holek nanutil se obléct. Takový vidlákovský styl přemýšlení a zobrazování. Určitě nevyžaduju žádnou honoru ve  stylu fotografií, ale tento primitivismus mě prostě blízký není a připomíná mi to trochu odkazy na tvorbu českých fotografů z dob socialismu, nebo odkaz na časopis Hustler, či případně slabší pornočasáky. Abych ale jen nekritizoval a nespílal, tak na závěr dodám jedno. Očividně ta tvorba nejen svou kontroverzí, ale vším okolo dokáže vzbudit emoce a zaujmout, i kdyby to bylo jen o tom pobouření a znechucení. Musíme si uvědomit, že i na to se v dnešní dost netečné době hraje a tento autor s tím je úspěšný a nelze mu upřít, že si zvolil styl, který je mu zřejmě blízký a je s tím natolik celosvětově výjimečný, že lze o umělci mluvit, i přesto že šoubiznis rád vytváří ikony hodně uměle.