středa 26. února 2020

Donatello Romanazzi


Španělský umělec. Sice erotika v umělecké tvorbě není to, co bych úplně preferoval. Ale tady budu jen a jen chválit. Zaprvé záběry od polocelků až k celkům s vychytaným záměrem co a jak vyobrazit - někdy na přímo někdy stylem na šmíráka, což jen stupňuje atmosféru. Za druhé misty využívá velmi intimní světelné podmínky a pro zdůraznění se nebojí jít přes přepaly do temných ploch. Za třetí velmi časté neostrosti až dlouhé časy expozice, které mám rád a především proto, že dodávají dynamiku focenému okamžiku. A naposledy ta celková atmosféra. Ono to to není přehnaně sexuální, ale přitom tam ten explicitní obsah je vyobrazen, takže je to příjemně erotické s velkým prostorem pro fantazii a příběh. Ano jistě příběh na jedno jediné téma. Je docela zvláštní, že portfolio má poskládáno z několika různých žen. Jestli by třeba nebylo zajímavé album ke každé z těch fotografovaných slečen zvlášť jako jednotlivé erotické příběhy? Těžko říct, je to jen úvaha. Rozhodně efektní a příjemné portfolio. Za poslední dobu jedno, u kterého necítím potřebu něco shazovat.





















Dave Myles


Americký fotograf, který tvoří v celých sériích fotografií, jako by se snažil svým konceptům vtisknout příběh. Ten sice není nijak výrazný, je to v mých očích jen sada různorodých póz a pohledů fotografa na focené modelky. Takže tady nebudu mluvit v superlativech, protože bych mnoha věcem měl co vytýkat a dovedl bych si to představit zpracované jinak. Přesto jsou v jeho portfoliu i věci, které mě zaujaly nejen tou přirozeností ale celkově tím tématem, prostředím a tou snahou vyčerpat téma.  Autor je pečlivý a nenechává si uniknout příležitost. Sice v některých případech nechává modelku pracovat minimálně, jsou to jen jednoduché portrétovky s nostalgickou náladou, ale ta lehce naznačená snovost je i v těchto případech fajn. Fotografie není jen o kreacích s tělem a i když vyčerpává téma, které bylo zpracováno mnohokrát, nemusí nudit. A to je i tento případ. Nemám pocit, že by mě autor nějak otravoval. Místy mě překvapil poněkud zvláštním až nelíbivým zpracováním fotek, ale obsahově to vyzní vcelku poutavě. Jiná alba má paradoxně zas celkem dost vyšperkované, ale pro změnu jim schází jednotný příběh, jsou to ve finále různorodé fotky. To čím mě potěšil, že si v takové míře dal tu práci a fotí skupinové věci. Jednak sehnat ochotné modelky a jednak si uspořádat téma tak, aby zkoordinoval všechny do nějaké zajímavé série fotek, to dá práci. Není to špičkové, ale je to povedené. A co si budeme povídat někdy jednodušší provedení má jakousi auru, která tomu pomůže víc než v případě fotek, které jsou sice vymazlené, ale jako by jim scházela ta osobitost autora, která je vygumovaná photoshopem a postupy editace, které mají své univerzální sterilizační postupy.  Napadá mě jediná zásadnější připomínka, velkou část portfolia bych viděl v černobílém provedení. I přesto, že se světlem a kontrasty autor pravidelně nepracuje, některým konceptům by to prospělo. Barva mi prostě na mnoha místech nesedí a v tom kvantu fotek, co autor vyprodukuje, se dá luxusně vybírat.