Dave Myles

Americký fotograf, který tvoří v celých sériích fotografií, jako by se snažil svým konceptům vtisknout příběh. Ten sice není nijak výrazný, je to v mých očích jen sada různorodých póz a pohledů fotografa na focené modelky. Takže tady nebudu mluvit v superlativech, protože bych mnoha věcem měl co vytýkat a dovedl bych si to představit zpracované jinak. Přesto jsou v jeho portfoliu i věci, které mě zaujaly nejen tou přirozeností ale celkově tím tématem, prostředím a tou snahou vyčerpat téma.  Autor je pečlivý a nenechává si uniknout příležitost. Sice v některých případech nechává modelku pracovat minimálně, jsou to jen jednoduché portrétovky s nostalgickou náladou, ale ta lehce naznačená snovost je i v těchto případech fajn. Fotografie není jen o kreacích s tělem a i když vyčerpává téma, které bylo zpracováno mnohokrát, nemusí nudit. A to je i tento případ. Nemám pocit, že by mě autor nějak otravoval. Místy mě překvapil poněkud zvláštním až nelíbivým zpracováním fotek, ale obsahově to vyzní vcelku poutavě. Jiná alba má paradoxně zas celkem dost vyšperkované, ale pro změnu jim schází jednotný příběh, jsou to ve finále různorodé fotky. To čím mě potěšil, že si v takové míře dal tu práci a fotí skupinové věci. Jednak sehnat ochotné modelky a jednak si uspořádat téma tak, aby zkoordinoval všechny do nějaké zajímavé série fotek, to dá práci. Není to špičkové, ale je to povedené. A co si budeme povídat někdy jednodušší provedení má jakousi auru, která tomu pomůže víc než v případě fotek, které jsou sice vymazlené, ale jako by jim scházela ta osobitost autora, která je vygumovaná photoshopem a postupy editace, které mají své univerzální sterilizační postupy.  Napadá mě jediná zásadnější připomínka, velkou část portfolia bych viděl v černobílém provedení. I přesto, že se světlem a kontrasty autor pravidelně nepracuje, některým konceptům by to prospělo. Barva mi prostě na mnoha místech nesedí a v tom kvantu fotek, co autor vyprodukuje, se dá luxusně vybírat.