Paul Koruna

zřejmě 1934 - 2018

Impresionista a modernista jehož původ jsem nedohledal. Poprvé zde mám i výraznější vliv pin-up stylu, který se hojně využíval pro reklamní účely. Je to takové lechtivé a rozverné umění, trochu prvoplánové fotografie. Což pro umění v tom užším smyslu slova typické samozřejmě není. Koruna ale představuje i tvorbu, která má přece jen širší estetiku. Akt s maskou, stínohry, torza s dramatičtějším světlem. Pro mě velmi působivý styl svícení, kdy dosvěcuje na kontra dalším světlem, čímž zdůrazní linie těla a přitom fotografovaný čelní pohled je dost často stinná část figury. Postoje jsou výrazově lehce emotivní. Výsledné fotografie působí mnohem komplikovanějším dojmeme než klasická pin-up, takže tady autor do té komerce tolik nezabředal a to je dobře. Je fakt, že to stylem už utíká od avantgardy pryč a není to špatné, i když to jde trošku líbivějším méně koncepčním směrem. Ale taková forma estetiky se mi celkem pozdává. Nemám zásadní problém. Naopak jsou zde záběry s takovou zajímavou náladou a vyzněním, na které se dá dívat i delší dobu a užívat si vlastní dojem.

Paul Heismann

 1912 - datum úmrtí nebylo možné dohledat.

Americký fotograf jehož hlavní orientací byla moderní fotografie s využitím dvojexpozic a solarizace. Efekt solarizace nebude asi nikdy mým oblíbeným prvkem, ale v některých případech se to dá. I u tohoto autora tak najdu fotografie, kde to vizuálně působí celkem dobře. Dvojexpozice s rostlinami mají určitou nadsázku a humornost. To diváka rozhodně potěší. Zdá se, že autor se snažil jít cestou vytvářet víc obrazy než fotky. Jakési výjevy, které spíš zaujmou vizuálně. A v tomto smyslu zdařile. Sice ne vždy úplně abstraktní obrazy ale dostatečně na to aby pozorovatel neřešil ženu na fotografii, ale řešil obraz jako celek. Figury působí emotivně. Obrazy tak mají i trošku náboj. Zdá se, že i z tak malého množství ukázek lze mít dobrý dojem.  V jednom možná ve dvou případech bych řekl, že autor mohl mít sklony k módní fotografii. Dané obrázky totiž nesou prvky, které by se zdařile daly využít v této profesi. Ať je to jak chce, kaktus pobavil nejvíc z celého portfolia. A protože se podobným pokusům věnuji také, mám aspoň inspiraci do dalších motivů. 

Pál Funk Angelo

1894 - 1974

Maďar, který se vyznačoval ve své tvorbě styly jako je art deco ale také o dost modernějšími přístupy. K fotografování využíval opět tanečnice a burlesky. Ve své tvorbě postupoval jak přes jednodušší koncepty tak také přes motivy se složitým ateliérovým prostředím, které mělo až grafické vyznění. Tady se opět setkáváme s fotkami, které připomínají jiné tehdejší autory. Občas sice uklouzl i ke kýčovitějším motivům, ale ani ty jako celek nejsou vyloženě odstrašující. Modernější avantgardní pojetí má pak velké charisma. Tvoří to takové emocionálnější fotografie, přestože emoce jsou zde zase spíš ojedinělé a upozaděné. Prostě drama spíše v náznacích a detailech. Autor se neobával stínu a světel a pracuje s nimi velmi citlivě i když je nepoužívá asi úplně cíleně a pro grafické ztvárnění už vůbec. Tak daleko jako Drtikol nedošel. Je to rozhodně poutavé portfolio i když se může zdát, že svým stylem trošinku zaniká mezi ostatními té doby. v těch rostlinných motivech se podle mého soudu projevuje už i taková ta socialistická tendence jakéhosi jemného kýče a oslavnosti. I přesto, že tu tentokrát dost operuji se slovem kýč, nemyslím si úplně, že by si tyto fotografie úplně shodit ze stolu zasloužily.

Nikolaj Ivanovič Sviščev-Paola

 1874 - 1964

U těch ruských fotografů mám vždy největší potíž dohledat cokoliv. Jednak azbuka a pak taky to, že anglický přepis jmen mívá drobné odlišnosti a než narazím na jméno v azbuce dá docela zabrat. Na druhou stranu je radost, když objevím takového fotografa. Některé výjevy patří k trendům doby, jako je stání na jedné noze či sošné figury. Fotograf zabrousil i do sportovní tématiky. Jsou tak v jeho portfoliu jak známky poetiky a tajemna, tak fragmenty jiných výtvarných umění. Tak lze chápat například několik fotografií, které vyloženě působí jako sochy.  Zřejmě ve své práci reflektoval i nějaké prvky avantgardy potažmo budovatelské fotografie, ale to je skutečně jen v náznaku podle těch fotografií s míčem, jiné důkazy pro tento dojem nemám. Ty zvířecí kůže jsou z dnešního úhlu pohledu trochu kýčovitý styl. Ztvárnění figur je ušlechtilé. Nahota je zde jen jemně a mimoděk, nijak nevytlačuje celkový dojem z fotografií, spíš jej podporuje. V tomto fragmentu portfolia je vidět, že autorův styl se nijak extrémně neproměňoval s dobou. A pokud tomu tak opravdu je, tím spíš je to zajímavé, protože etapy života tohoto fotografa prochází skrz období, kdy těch stylů bylo opravdu bohatě v nabídce a dalo by se čekat silné ovlivnění. Vlastní výraz na úkor trendů je zajímavost. Rozhodně mě toto poeticky laděné portfolio oslovilo.