čtvrtek 21. května 2020

Riccardo Sirica


Italský fotograf typický například strohým až syrovým stylem. Pózování neobsahuje žádné  komplikované výmysly a přitom zůstává pestré. Prostě jen rozpohybované modelky v různých gestech a stylizované od jakési perverze až k intimnějším a niternějším pocitům. Vyloženě se tento fotograf vyžívá v detailech až trochu explicitně pojatých. Křečovitost, deprese, sexualita. Z části jsou ty fotky tak syrové a neutěšené, že mi to připadá jako by fotil dotyčnou pod peřinou. Jako bych s nimi vlezl do postele a jak se zrovna dotyčná nakroutí, tak byla i vyfocená včetně duchny. Pohovkové ale i mnohé další věci jsou trochu lepší díky tomu, že svítí zajímavější světlo, modelka vytváří trochu zajímavější pózy a celá stylizace je intimnější a oduševnělejší. Prostě náladové snímky. Docela dost si v rámci detailních záběrů hraje s pozicemi rukou čímž vytváří různorodé až graficky pojaté výjevy. Dost se mi líbí album diptychů. Tam se naplno rozvinulo autorovo cítění. I to jak autor hledá a nachází nové přístupy a úhly pohledu stojí za zmínku. Je to tedy poněkud tvrdší tvorba, něžná a jemná už prostě nikdy příliš nebude. Ale i tím je prostě poznat autor a to je skvělé.