1889 - 1964
Japonský umělec. Fotografie svou technikou připomínající malbu. Jednoduše piktorialismus. Prosté a přímé obrazy s niternou poezií okamžiku, nezvyklými ale sympatickými nápady a jejich novátorským řešením. Nojima mi místy přijde trochu dokumentární. Některé portréty jsou tak trochu sociálněji citlivé. Mají silnou energii. Zaujaly mě dva autorovy sklony. Jednak hra s vlasy a jednak jakési prohlížení se v zrcátku spojené častokrát s klečením šikmo zády od fotografa. Nojima si osvojil jeden oblíbený typ svícení, který zdárně využívá u torz ale i tam, kde lze mluvit o jakýchsi intimních momentkách. V portrétověji zaměřených fotografiích je té osvícené plochy daleko více, přesto plastičnost stále drží. Osobně bych tuto tvorbu chápal jako mírně emotivní, ale oduševnělý portrét občasně přerušený aktem, který celý výtvarný rámec jen doplňuje a rámuje jakousi poetickou zkratkou. Trošku utajenou myšlenkou, někdy emocionálnější jindy grafičtější hrou. Jeden z nejpěknějších autorů v mém seriálu.
