Miloš Vojíř

1938 -

Český autor, jehož pravděpodobně hlavně starší práce mají můj obdiv. Vícenásobné expozice, dlouhé časy, krásné svícení, perfektní i když klasické využití kompozice v exteriérech. Bohužel se to ale nedá říct o té části tvorby, kam zasahuje jeho grafická tvorba, a u fotek, které vypadají současněji.  Místy mám pocit jako by se dopracoval ke kýči, jednoduchosti a lacinosti. Kam se vytratila ta skvělá práce? Nevím, je to zvláštní. Miloš Vojíř určitě patří k tomu zajímavějšímu u nás, a proto tu předložím řadu fotografií, které ilustrují jeho duši. Snažil jsem se vybrat to zajímavější a ty úplně mimo vynechat. Přesto i v tomto výběru je těch kýčovek dostatek. Jako by se pokoušel to, co může být silné samo o sobě, ještě něčím doplnit a tím to zničil a doslova přeplácal. Přitom ve spoustě těch fotografií jsem se našel. Jsou mi blízké a přesně takové obdivuju víc než cokoliv. Některé odkazují i na jinou českou tvorbu třeba Tarase Kuščynského. Obdivuji i to nepřeberné množství technik, které tento autor umí a předvádí. A pak prostě udělá akt, za který bych před ním rozkousal občanku. Nebo když už neví, jak oživit moje oblíbené rozmazané aktovky, tak je přebarví na fialovo. Běs. Ať je to, jak chce. Tento autor u mě vzbudil pozornost a zaslouženě. Jeho portfolio obsahuje perly, kterými se stojí za to inspirovat. Mají nápad, kompozici, mají duši a svůj "třetí svět", jsou nostalgické, jsou grafické, jsou všechno možné. Zdá se, že osobnost Miloše Vojíře je pestrobarevná a nevyhraněná, a tak kolísá do všech tónů nálad a experimentuje s vizualitou.