středa 9. března 2022

Dana Winkelman

Tento Američan  je jeden z mála, kdo se systematicky zaobírá tvorbou s dlouhou expozicí. Zatím vím tak cca o pěti autorech, kteří tyto techniky využívají v zobrazení aktu a nebo inscenované figurální tvorbě.  Autora hodně baví temné stíny a vystupující tělo z nich. Tvary povrchů těla jsou ale největším základem jeho výtvarného sdělení.  Autor se tak ve svém portfoliu pokouší hledat výrazové prostředky ve vizuálním pojetí na jedné straně a na druhé rád experimentuje s emotivním pojetím. Ve výrazech těla se však tolik nenachází a proto expresivitu nálad podtrhuje rozmazáním. Barva mi u tohoto autora moc nesedí ale to není podstatné. Fotografie mají mírně erotický podtext. Těžko říct, co všechno zamýšlel autor, ale tvorba je to pro mě zajímavá, i když bych z ní pár fotek odstranil třeba jen proto, že jsou laciné a nezajímavé. A naopak bych tím vyzdvihl ten zbytek fotek, které mají pro mě osobně sílu a mohou divákovi i něco sdělit. V tomto smyslu mluvím o fotkách industriálních a v krajině. Na jedné straně těžebním stroji jsou ty fotky z větší části o ničem. V krajině sice už vytvořil silnější záběry, ale přesto je to takové stokrát viděné až na pár výjimek. Jaksi mě nejvíc oslovuje to ateliérové focení, i když i zde by někdo mohl připomenout, že autor nepřišel s novým přístupem. Asi ne, ale jaksi mě to v tento moment přijde méně okoukané a mnohem víc sdělné. Rozhodně se autorovi nedá upřít vnímavost. To že fotky vzbuzují trochu rozporuplné dojmy, to je ve většině umělecké tvorbě naprosto korektní vývoj.