Z Německa představím dalšího fotografa. Je to autor pracující s analogem a kyanotypií. Většina fotek je decentních a minimálně ukazujících. Silné portrétní zaměření je podtrženo vyobrazováním různých jemných i malinko výraznějších emocí. Člověk by si chtěl hned dělat obrázek o vyfocené ženě. Co mě potěšilo, je úplná banalita z oddělení jazykového koutku. Pro mě dosud neznámý pojem dorso je vedle torsa luxusní jazyková hříčka popisující, co na fotografiích bude. I když má tato alba poměrně rozsáhlá obsahem, přesto se snaží měnit úhel a tak dané fotografie nenudí. Další typickou známkou této tvorby je velmi malá DOF. Mezi fotografy zaužívaná zkratka pro hloubku ostrosti tady má opravdu svůj zásadní rozměr. Všechno až na velmi malé jemné detaily bývá zastřeno mimo ostřící rovinu objektivu. Pokud autor náhodou něco vyfotí ostře až brilantně, tak si naopak můžeme říkat, co se to stalo. Do černobílé fotky jen sporadicky vsouvá tento Němec nějakou tu barevnou sérii. Shrnuto a podtrženo, obsah portfolia se trochu opakuje i když ne jednotvárně. Nápad fotit sérii zad a sérii torz k sérii portrétů je roztomilá myšlenka. Za mě tedy vcelku zábavné prohlížení, ale inovací málo. Skoro bych řekl, že by autor mohl svou tvůrčí identitu stavět na nápadech na témata víc než na samotných fotografiích. Prostě pojat celou svou fotografii konceptuálně. Ať už je to jak chce, zdržel jsem se tu rád.
