pátek 2. července 2021

Imar Van Riet

Zabloudíme do Holandska. Už jenom tato informace je předzvěstí zajímavé tvorby. Mam před sebou dílka které mají tři různé polohy. Zaprvé detaily a výřezy, které pracují s vizuální až mírně geometrickou stránkou tématu. Zadruhé fotky, které využívají klasického rembrandtovského světla. Prostě černé pozadí a s polostíny ztvárněné figury aktu. Ta poslední a nejrozsáhlejší tvorba je pak akt oproti zdi. Občas s kouskem látky nebo uschlou květinou. Poněkud emotivněji laděná série fotek. Zde občas autor staví i na výrazném pojetí modelčina pohledu. To dané fotce dodá spíše jemnou nostalgickou náladu až malinkato depresivní nádech. V tomto smyslu je tedy autorovo portfolio bohaté na způsoby pojetí aktové fotografie. Ostatně portrét, close-up a akt jsou tu taky celkem slušně rozlišitelné žánry. Překvapuje mě příjemnost převažující midtone tonality dotažená do té míry, že fotkám nechybí špetička černé a bílé, ale i tak mi to tou expozicí malinkato připomíná středoformátovky od Ivana Pinkavy. Autor zapadá svými nápady mezi desítky dalších. Až na některé kompozice, které jsou nové a případně poněkud humorné, se drží klasických typů fotek. I přes tento fakt mě tato tvorba baví a přináší pocit, že si to rád ještě jednou prohlédnu. Je to takové neotřelé a vtahující. Pár fotek bych vyřadil, ale ostatní jsou bezva. Lituji jen jednoho, že v té příjemně tlumené barevnosti nemá zpracováno víc aktových záběrů. To ty holandské malíře připomíná asi nejvíce. Tradice zdejšího umění se ani v této tvorbě nezapře.