Ani mému blogu se nevyhnou autoři pocházející z Ukrajiny. Můžeme je skromně doufat, že tento autor válečné období přežije a bude ve svém tématu pokračovat. Je docela dost znát, jak autor experimentuje. Projekce na tělo, pohledy skrz průsvitné materiály, ale i snaha o zkratku formou většího ořezu. Pestrý přístup rámuje pocit budoirové atmosféry případě tematicky zaměřených fotografií, které usilují o hlubší význam. Já zde našel i skryté spíš tíživé emoce. Přesto je autor nedává nijak zvlášť výrazně na odiv. Určitě bych se vykašlal na práci s barvou, monochromatičnost fotografií stejně inklinuje k černobílé, kde to pro mě bude i mnohem výraznější. Je pro mě určitě zajímavé, že určité odlehčené drtikolovské mysterium celkem ojediněle se tu vyskytující velmi často sklouzává k mírně erotickému podání nebo k příběhům dotvořeným rekvizitou, které pak lze řadit snad k surrealismu či konceptu. Trošku je škoda, že jsou tou výraznější částí portfolia odzkoušené metody projekce a několik oblíbených rekvizit či póz, které se objevují u spousty fotografů. Klasická torza zad jsou asi nejnudnější částí toho portfolia a to je ale vlastně skvělé. Stejně tak vše, co už je určitou recyklací něčího nápadu, je poměrně nové a svěží. Má to svoji vlastní atmosféru. A to, že autor dává prostor vyniknout i dalším pracím, které ho zase posouvají významově jinam, nakonec vytvořilo paletu snímků, které nenudí. Pro mě příjemný zážitek.
