Jonė Reed

1981 -

Asi to nebude příliš odvážné tvrzení, když na úvod o této Britce napíšu, že fenomén autoportrétů žen ve fotografii má velmi výrazné umělecké vyznění. Ano, žena fotografka, fotí sama sebe a fotografie jsou plné emocí. Ani ne vždy v tomto případě smutných, ale takové mírně expresivní to každopádně je. Někdy hravé, někdy nostalgické, občas až graficky zkratkovité, jindy symbolické. Tím, že to jsou vybrané aktové záběry, tak se nějaká souvislost mezi nimi hledá těžko, ale ani v celém portfoliu jsem příběhovou linii nezastihl. Takže podle mého jde o jakési záznamy aktuálních nálad, situací, prožitků. Prostě místo "Milý deníčku dnes jsem..." je jedna fotka. Z toho plyne ta rozrůzněnost ve stylu a projevu a přitom mi to až tak šíleně nesourodé nepřipadá. Škoda, že selfíčkáři si většinou žehlí ego, místo aby tvořili něco s hlubší výpovědí. Tady v tomto se lze inspirovat.