pátek 20. března 2020

Jeffrey Chan


Americký fotograf. Zde bych začal trochu oklikou, od jména totiž lze odvodit část dojmu z portfolia. Zřejmý americko asijský původ se totiž odráží v estetice jednoho z alb. Chan se ve svých pracích pohybuje někde na rozhraní žánrů jako je beauty a fashion. Jeho fotky mají opět velmi precizní zpracování i když tentokrát u všeho na první pohled nejsou znát takové ty photoshopové úpravy.  Nicméně určitá čistota a preciznost, která je získána i editací ovlivnila celou tvorbu. V tomto konkrétním případě jsem asi na vážkách, zda to portfoliu pomáhá nebo škodí. Pokud se na to podívám z pohledu žánru, pak to je samozřejmě žádoucí. U těch aktových fotografií je to už trochu sporné, ale tam naštěstí tyto úpravy nepůsobí tolik defektně. Autor totiž využil perfektní skalní prostředí, které celkově fotce dodává ten správný východoasijský styl. Ta estetika a kompozice je parádní, trochu mi dojem kazí to neustálé podsouvání polodetailů ve stylu portrétu a nebo sexy fotek, ten beauty styl mi tady prostě nesedí. Žádal bych si spíše estetické akty a nic víc k tomu. Už třeba to další album se stromy je postavené jako trošku jinak koncipovaná směsice fotek. Od konceptuálně laděných detailů, přes krasotinky, až k mladistvě působícím aktům. Mám prostě jako divák na výběr a zároveň to všechno do sebe zapadá a neruší se navzájem. Zbytek portfolia je taková směs fashion, beauty až mírně budoir fotek a polaroidových variant téhož to vše místy zabaleno do lehce retro stylu se snahou detal z toho jakoby mini deník dotyčné ženy. To je v anglosaské tvorbě poměrně oblíbený přístup a celkem mi přijde příjemný. I když přiznávám, že u tohoto autora se nad tím tak nerozplývám. Za mě tedy to skalní a stromové téma mají své top okamžiky a v tomto je autor pro mě hodně zajímavý.