pátek 5. června 2020

Stefan Rappo

Švýcarský fotograf. Portfolio je převážně.v přírodě focené. Charakteristické jsou emotivní pózy. Fotkám nechybí dramatický výjev a sympatická v editorech poladěná barevnost a to vše propojené až do lehce surrealistické nálady. Některé krkolomné pózy střídá zcela jednoduchý výjev v podobě jakéhosi zasněného portrétu. Velmi příjemné pokoukání, které vychází možná z módní fotky a beauty stylu, ale zároveň nepůsobí vždy vnucováním se. Právě naopak. U některých snímků se dá perfektně zasnít a fantazírovat o příběhu. Má to nakročeno k tolik módnímu fine art stylu a takovým romanticky pojatým fantaziím z přírody a s kytičkami a podobným motivům, ale přesto si to udrželo mírný odstup a do toho v uvozovkách kýče to nespadlo. Někde sice sklouzává z hrany, ale všeobecně balanc drží a v některých albech se snaží o tak krásně energické výjevy a dynamické pózy. Na výběr je ledasco ve spojení s rozličným prostředím, světlem a případnou barevnosti nebo černobílou fotkou. Ano je to i důkladně retušováno, ale přesto nemám úplně pocit sterility. Tohle mě baví a ukládám si do mého pomyslného zlatého fondu. Perfektně využité kompozice těla s prostředím v mnoha případech uchvátí. Někdy jsou ty kompozice až grafického vzhledu. Snad opravdu škoda, že odbíhává k lacinějšímu podání, tedy vyzdvihuje tolik krásu ženy a tomu podřizuje některá témata. Dokonce jsem si tu objevil i nějaké pokusy s nápodobou japonské estetiky a to nejen proto, že fotí Asiatky. I když těch paralel směrem k dalším fotografům ze světové špičky, tu vidím mnohem víc. Poslední, co zmíním, abych se zbytečně nerozepisoval, je jedna maličkost, která mě u tohoto fotografa zaujala a celkem dost i baví. V několika kusech fotografií se totiž objeví závěs, květina, nebo lano a nebo jiné drobné objekty, které mírně zavazí v obraze, ale dotváří přitom krásně jeho hloubku. To je malichernost ale zároveň svěží a příjemná věc.