středa 22. dubna 2020

Ben Cope


Američan. Nic, co by vybočovalo ze standardu, který jsem tu už mnohokrát měl, ale i tak velmi příjemné na koukání. Módní fotografie s trochou fetišistických sklonů. Nejvíc zaujme snad jen to, že se pokusil jet i trošku civilnější formou a tak jsou některé fotky pestré světelně a nevypadají na první pohled příliš upraveně. Podle důsledné čistoty záběrů pravděpodobně stejně budou, ale jde o ten pocit z nich. Stylizace modelek je opět spíše jednodušší. Až ve studiu se opět snaží víc vyřádit. Ty civilnější věci jsou pro mě ale poněkud příjemnější a více se blíží artu. Pak je tu ale kategorie fotek, které jsou nejspíš dělané nějakou složitější technikou. Většinou se jedná o nezřetelné figury. To je hodně výtvarné a hodně abstraktní. Vhodně pr odelší pozorování a dumání, co tím autor zamýšlel za příběh. Celkem mě potěšilo i to, že se věnoval aspoň trochu mužskému aktu. Sice je to z větší části o momentkách, ale i tak osvěžení tvorby. Například ten skok s hadrem do vody je vcelku sympatický záběr, ale i některé statické obrazy jsou vnímatelné a vícevýznamové.  Tentokrát jsem si dovolil okopčit fotky z webu, který se věnuje recenzím fotoknih takže jsou na nich vidět prsty a samotná kvalita je dost bídná kvůli způsobu reprodukce knihy. Výběr jsem zařadil proto, že jde o poměrně hluboce vnímajícího autora. Je tu série fotek, které svým stylem připomínají nějaké intimní momentky. Nezdá se mi to příliš stylizované a napózované focení. Nicméně ta nálada jakési lehčí ponurosti a intimna z této série fotek sálá a považuju to za druhou část jeho portfolia hodnou významnější zmínky. Škoda, že se touto pasáží tvorby Cope veřejně vůbec neprezentuje, všechno je podřízeno komerci. Rozhodně zaujal a zdá se mi, že by mohl být jedním z těch nejzajímavějších, které jsem při svém pátrání potkal. Ale je těžké takhle od oka dělat závěry.