úterý 9. února 2021

Riccardo Bandiera

1973 -

Itálie je působištěm tohoto například svatebního fotografa. Mimo svatby má v portfoliu i další projekty.  Celkem často se autor pokouší i nalézat nové úhly pohledu. Tvoba tak nějak mixuje komerční přístupy s fine art stylem a občas konceptuálním myšlením nad alby. Nahlížíme tak do života ženy někdy poněkud obyčejným až popisným způsobem a jindy se silně emotivně položeným příběhem. Někdy se díváme na výtvarně kvalitní práci s estetikou a světlem, jindy zas na obrázek, který je s bídou nějakou zakázkovou tvorbou. Aspoň takový je můj dojem při procházení prvních alb této tvorby. Nejlepší je, když ale tahle schíza, kterou máte jako divák, je na následující fotce v obličeji dotyčné modelky. Když vidíte tu depku a ten výraz. To je sice kruté ale pěkné. Na jednu stranu autor pracuje s nahotou celkem často dost skrytou, ovšem jdou zde najít i fotky s mírným eroticky podbízivým kontextem. A v posledních albech vás odrovná něco, co by se dalo nazvat surrealismem. Není v tom přemíra fantazie či scifi motivů, naopak je to blíž jakési podobě přírody, vztahů v ní a významových kontextů, o to je to ale působivější a jemnější. Dojem místy bláznivého člověka, ale jinak zajímavého umělce vám nakonec zkazí snad jediné, ty věčné popisky přes fotky. Důkladná ochrana fotografova autorství, která brání i prohlížení prací. Počáteční poněkud komerčnější tvoření vyvolávající spíš rozčarování, tak vystřídalo nadšení. Přesto některé motivy pochopit je nad mé síly. Tak je třeba si užít aspoň estetiky. A tečka.