Seiyu Itoh

 1882 - 1961

Japonský malíř, fotograf a podle wikipedie i "otec" moderního erotického kinbaku. Své fotografie často používal jako předlohy k erotické malbě. Tato monotématická tvorba by v mém blogu být nutně nemusela už z toho principu, že jde výhradně o erotickou fotografii a další záměr je poměrně neurčitý a nezřetelný, pokud vůbec nějaký existuje. Je tu sice pár fotografií, které naznačují svým pojetím i něco víc, mají totiž díky dýmu či zvířenému prachu úplně jinou náladu. Víc než erotické přijdou nějak tragicky až melancholicky. Zbytek tvorby je ale podřízen striktně tématu a lze tak jedině polemizovat na kolik je záměr autora erotický a na kolik jde o vyobrazení samotné bondáže, která se obzvlášť mezi příznivci považuje také za umělecké dílo. Osobně mám spíš dojem, že zveřejněné fotografie jsou víc o tématu podmanění a podřízení ženy než o bondáži tedy spíš erotické, i když je pro mě otázkou, jestli toto pojetí někoho vzrušuje.  Tak aspoň krátká ukázka z něčeho, co je zase tematicky na hraně toho, co bych na svém blogu chtěl uveřejňovat.

Saul Leiter

 1923 - 2013

Americký umělec. Momentky intimního charakteru. Zhruba tak by se dal definovat styl, jímž ztvárnil nahé ženy. Jsou to záběry různorodých chvilek. Atmosféra snímků je popsatelná jako tajné nahlížení do soukromí ženy. Fotky jsou totiž hodně často nejen přímé záběry ale právě různé průhledy, či částečně zastřené záběry nějakým v popředí stojícím prvkem interiéru. Taky se tento malíř a fotograf nechal zaujmout prací s odrazy v zrcadlech. Kromě těchto relativně jednoduchých ale velmi příjemných momentek se v práci autora objevují docela často i malířské zásahy do výsledné fotografie. Beru to jako další prvek jak ovlivnit celkové vyznění obrázků. Sice se mi víc líbí ta ojedinělá barevná z kodachromu na rozdíl od těch domalovávaných. Nicméně to je nepodstatná informace.  Náladové podání snímků je asi nejsilnější dojem z tohoto portfolia. Najdou se zde odpočívající ženy ale i pózy vyznívající spíš smutnou nostalgií. Sem tam i nějaká ta převlékající se či upravující svou vizáž. Není úplně nezajímavé, že pro domalovávání si vybral spíše dramatičtější motivy a celé to potrhává divokými barvami. Vzhledem k tomu, že tohoto autora některé galerie dávají na roveň Helmutu Newtonovi, je určitě dobré se s touto tvorbou také seznámit hlouběji. Nemohu říct, že bych tu našel něco extrémně výjimečného. Z pohledu toho všeho, co už jsem prošel za uplynulé dva roky práce s tímto blogem, se s podobnými motivy dá setkávat. Ale i tak mě výběr fotografií dost zaujal. Je ten pohled specifický a velmi příjemně kolísá mezi lehkou erotičností, tak trochu kavárenskou pozdně odpolední náladou a módní eleganci se špetkou výtvarna. Dá říct, že toto mnoho autorů neumí.

Sasha Stone

1895 - 1940

Ruský židovský autor. Vlastním jménem Aleksander Steinsapir. Malíř a fotograf. Opět tu představuji jednoho z avantgardních tvůrců. A je to hodně znát. Fotky jsou to opět takové jiné než je běžné. Emotivnost je obsažena ale zastřeně. Figury pracují s postupy z malířství, ale zároveň jsou zde i různé experimenty a nové postupy v tématu, které mohou připomínat například sport. Autora celkem dost zajímaly i tvary a křivky těla. Několik celků a také detailnějších záběrů postav je komponováno a svíceno v tomto duchu. Lze tu i najít motiv, který by se zdařile použil pro nějakou tu budovatelskou oslavnější kompozici, ale rozhodně lze říct, že autor tímto směrem vůbec nesměřoval. Jeho akty sedících žen s nahrbenými zády i mnohé další motivy spíše odkazují na vlnu autorů s nostalgickým kontextem. Zajímavostí určitě je i to, že většina prací je z interiérů. Zjevně to bylo autorovi bližší, protože mohl mít vše dokonale pod kontrolou. Prostředí využívá strohé, ale o to víc si hraje s úhlem záběru. Nešel drtikolovskou cestou složitějších dekorací a kompozic. Zabývá se zformováním těla těla a jaksi uhnětením do tvaru  obrazu, který ho zajímá. Pro mě další inspirativní autor z mé oblíbené etapy fotografie.