Svetlana Korolyova

Ukrajinská fotografka, jejíž portfolio se vyznačuje děsivými výkony na jedné straně a naprosto kouzelnými na straně druhé. Úplně nevím, co si o dotyčné myslet a skrytě doufám, že přes tu azbuku jsem dohledal ty správné fotky k autorce. Výčet klasických aktů, které na jednu stranu působí poměrně suše bez přílišných sladkobolných emocí, je takovým prostým výtvarným řešením a výrazivem nějakého zamyšlení a zaujetí. Je to spíše oslavou toho, že může ztvárnit nahou ženu v určité přirozenosti často lehce dokaučované konceptem či komplikovanějším podtextem. Pokud autorka pracuje s rekvizitou je to obvykle nějaký hadr pláštěnka nebo igelit a především a to snad pokaždé nějaká květina nebo její zbytky. Tento light motiv ukrajinské fotografky, nepůsobí nijak nuceně. Naopak! Jak bych řekl, že v předchozích řádcích píšu o určité míře suchosti, tak přidáním květin přesunuje svůj konceptuální úhel myšlení a výtvarného projevu v zobrazení ženy i k střídmé formě dojmů a citů. Přesto všechno Korolyové zůstávají její pocity poměrně upozaděny a její fotky jsou spíše výtvarná sdělení informující o vnitřním světě autorky, který je zjevně zasažený, ale není užvaněný. Naopak je celkový projev i poměrně introvertní a hůře rozklíčovatelný. Lituji jen, že se autorčiny práce velmi těžko vyhledávají a nenašel jsem žádný její vlastní web. Patřila by tím okamžikem do mých záložek.