Německý portrétista se sklony ke schematismu, který vídáme u konceptuálního umění. Hlavními vyjadřovacími prostředky je analogový aparát, polariod, ale i digitál. Fotografie mají dokumentární nádech. Místy až trochu éterické momentky. Nestrojené, jen někdy trochu dramatičtější, jinak spíše nostalgicky působící akty. Poměrně dost portrétně laděné portfolio. Hodně dáván důraz na to, kdo pózuje, ale přesto je znát, že autor si vymýšlí svoje záběry. V některých albech bych pořízené záběry hodnotil jako spíš portrétovky na památku než kvalitní tvorba. Jinde je to zas o dost zábavnější . Většinově na mě tvorba působí sice jednodušším, ale rozhodně jemně tajemným dojmem. Autor si dává záležet na tom, aby vznikaly celé série a ne jen jednotlivé záběry. V několika případech je to tak pečlivá sekvence pohybů, že to na mě působí jako až skoro filmařský přístup.
