Němec, který se ve své tvorbě omezil na alba věnovaná pokaždé jedné modelce. Jednoduché spíše portrétně vyznívající fotografie. Někdy i dost přesvícené ale příjemně náladové snímky. Všem je jasné, že autor kromě nových tváří neobjeví nic nového. Tento přístup je spíš o tom, jak daleko fotograf zajde ve vyobrazení emocí a vnitřního světa. Klettenheimer na rozdíl od Lindberga nejde tak silně po emoční stránce, ale oživuje své fotografie nejen jemným rozptýleným světlem ale také šerosvitem, silnými stíny a světly. A mě se tento střední způsob řešení od tohoto konkrétního fotografa prostě nějak zalíbil. Portfolio vůbec nepůsobí povrchně a líbivosti je zde jen špetička, za mě je to příjemně emotivní, ale ne drásavé. Taková ta pro diváka hezká polo odpočinková tvorba. A nakonec pokud budete chtít dumat, tak jsou zde i fotky v tomto směru vhodné. Po dlouhé době něco, co by mi vůbec nevadilo ve zlatém fondu fotografie. Jestli je to tou jednoduchostí, velice příjemným rembrandtovským světlem a nebo lehkou náladou? Nevím. Ale tyto fotky mi vyvolaly takový těžko popsatelný ale příjemný pocit. Nakolik jsem měl pocit, že sem zasahuje fashion a beauty styl a trošku škodí emotivnosti, na tolik považuji za zajímavé, že v albu věnovanému portrétům, které zde neuveřejňuji, se autorovi vůbec nedaří vystihnout emoce a fotky jsou naprosto povrchní a komerční. Tak to je jen taková zvláštnost na závěr.
