1969 - 2023
Jestli současná česko-slovenská fotka měla někoho zajímavého, o koho přišla, pak věřím, že jedním z takových byl i Martin Iman. Solitérní nápady plné pestrosti. Emoce, které jsou jednou mírné, tiché, nostalgické a jindy z fotky vystupují jako křik tlampače. Práce se svícením mě u Martina vždycky bavila, výrazné stíny, zdůraznění proporcí figury, někdy až velmi nezvyklé boční svícení, ale perfektně zvládnuté. Krásná práce s tvary těla. Žánrově si myslím, prohlížíme nejčastěji portrét, glamour, případně akty častokrát focené klasickým stylem, ale nejedenkrát taky konceptuálně. Martin Iman dokázal přinést do aktové fotografie nové kompozice a nápady. Takže teze, že už všechno bylo vyfoceno, v jeho případě neplatí. Objevil i kouzlo mé oblíbené neostrosti a s její pomocí abstrahoval a dramatizoval fotografované motivy. Při tom množství autorů, které jsem už viděl, mi přijde že i Martin nacházel inspiraci někde v romantické fotce skupiny Setkání, možná i ve Stiborovi. Vlastně těžko říct. Na sklonku jeho života jsem se dověděl o jeho dalších výtvarných činnostech - malba a sochařství. To mě jen utvrdilo v tom, že to byl všestranný a talentovaný člověk. Pro mě inspirace a součást toho, co označuji ve svém blogu jako zlatý fond fotografie.
