Larry Woodmann

Italský fotograf. Snapshoty a zase jenom snapshoty v množství že jsem musel vybírat při stahování a pak redukovati i při publikování. A jen marginálně se vyskytují solitérní stylizované a promyšlené fotky bez dalších pěti variant. Jakoby autora nejvíce bavil svět nahodilých momentek a s tím spojené jakési zvláštně vyznívající erotiky. Nebo je to prostě jen cvakal a mačká spoušť při všem co se děje. Na fotografiích se tak setkáme s nepříliš esteticky vyvedenými padesáti variantami téhož nahého těla, tzv. dokud fotograf nevyplácal všechen filmový materiál. Nic moc. A pak najednou otevřu album, ze kterého estetika znát je. Promyšlené světlo. A i když album pokračuje ve stejném žánru, přesto ten styl a celkový dojem je úplně jinde. Jakoby se jednalo o postupný vývoj fotografa od něčeho s tradiční estetikou k něčemu modernímu ale v mých očích pochybnému. Těžko říct, která část je současná a která dřívější, ale pocit, že se snažil o nějakou estetiku a najednou tu snahu postupně úplně opouští a vrhá se do vod primitivismu, ten mi na patře pachuť zanechává. Ale chci končit pozitivně, takže je třeba říct, že autor má své silné stránky a kromě toho, že se vyžívá v momentkách, umí zachytit i zajímavé světelné podmínky jako je protisvětlo a atmosféru na fotce takovou, že je občas nad čím žasnout. Takže svoje jsem si i zde našel. Když bych to shrnul a vynechal ještě víc fotografií, než jsem vynechal, tak máme fotografa, který má potenciál, zajímavý pohled na téma, takovou syrovější a přitom ne zas tak extrémně perverzní spíš občas i mírně rozněžnělou erotickou podstatu svých snímků a pravděpodobně poutavý příběh ke vzniku většiny spíše konceptuálně laděných alb nebo chcete-li medailonků či prostě jen sérií momentek. Momentky, které tak prostě i často působí. Prostým, obyčejným až skoro nezajímavým stylem, na první pohled žádné silné úpravy, výrazy  občas zamračené, jako by zrovna focení nebylo čekané ca žádoucí. Svérázné portfolio.