Již nežijící francouzský umělec, který se přátelil s Picassem. Fotografie na první pohled pracují s krásou ženského těla. Ten druhý pohled a trochu vnímavější už zabředá do dojmů z tvarů a koncepce, která spíše tělo připodobňuje a abstrahuje. Ten posun není úplně velký. Clerguovi zřejmě nešlo o to dělat z těla nějaké grafické či úplně abstraktní výjevy, ale přesto ten podtext, že tím tělem je symbolicky něco ztvárněno, tu znát je. Bohaté portfolio střídající exteriéry přírodní s městskými interiéry obsahuje i barevné fotografie tvořené různou technikou. O autorovi lze také napsat, že velmi intenzivně vnímá světlo a stín, taky této souhře věnuje ve své tvorbě velký prostor. Asi nejoblíbenější autorův motiv jsou torza a ještě ideálně několik vedle sebe položených těl. Také výjevy se tu opakují velice často. Uchvátila mě série dvojexpozic s historickými obrazy, místy mírně perverzní pózy skryté v prolínající se malbě ale většina decentní nebo různě schoulené. Je vidět, že autor měl domyšleno, jak chce, aby se obraz poskládal. Malba se postupně rozplývá v tělo modelky a obráceně tak, aby gesta obrazu navazovaly na pózu modelky. Výtvarně moc pěkné portfolio. Clergue určitě patří mezi to nejlepší, co jsem měl možnost vidět.
