Vlad Zak

Tentokrát nemám ani pořádně informace o jméně a jediné, co tuším, že jde o českého fotografa. A jak je mým obvyklejším zvykem autorovi jsem kvůli blogu nepsal. Jeho produkci jsem našel na Facebooku. Určitá míra líbivých motivů namixovaná do koktejlu s motivy dýmících továren a zastřených průhledů čímsi skleněným. Tak trochu si připadám jako bych nahlížel do vlastní hlavy. Naivní romantik místy zasažený nutkavou myšlenkou o něčem složitějším. Momenty života vyobrazené v mlhavých vzpomínkách a ušpiněných střípcích. Nahota až trochu konceptuální poetikou vypráví o osudu jednoho člověka. Tvorba, která zasáhne a už nepustí. Figurální přístup s pochmurnější poetikou, který natolik vybočuje ze standardů běžně vídané fotografie, že si jej nelze nevšimnout. A přitom nejde o žádné složité kompozice, ale o přirozenost. Ukázka jak se to může dělat bez nároků na gymnastickou zdatnost modelek a přitom to diváka  udrží v pozoru.