1981 -
Itálie je domovem tohoto fotografa. Analog a povětšinou Polaroid jsou technické prostředky, kterými zobrazuje své nápady. Na tomto místě bych rád podotkl, že obecná tvorba na polaroidy je spíš o momentkách, ale konečně tu mám fotografa, který se tomuto přístupu vyhl. Očividně jej baví struktura a tvar těla, protože velká část portfolia je založena právě na vizuálním vjemu. Emoce. Niterné okamžiky světla dopadajícího na kousek těla. Velmi decentní postoj k nahotě. A místy až surrealistická náladovost téměř obyčejných motivů. Vlastně je to kouzlení s fantazií bez přílišně snových prostředků. Mírné tajemno, kompozice do kraje materiálu. Jako bychom byli svědky hledání světla a v momentě, kdy vyskočí na scénu, je v něm obraz části ženského těla. Určitým paradoxem k tomuto pohledu na svět pak je nepřeberné množství celistvě nasvícených a takto fotografovaných těl či poeticky posmutnělých snových portrétů. A ještě lépe je přímo mluvit o high key obrázcích torz těl. Tady se autor vysloveně vyřádil s jemností a tvary těla. Dokonce možná jde o vyjádření emocí tvarem, postojem a gestem. Aspoň pokud mohu soudit, tak některé ty kompozice mi jako docela výmluvné připadají.
