neděle 7. července 2019

Sébastien Cottel

Francouz, kterého bych s klidem nazval pan Záda. Pojmenování převzaté od jednoho kamaráda, ale to je vedlejší. Podstatné je, že tento francouzský fotograf většinu svých aktových fotografií má pojatých jako figuru otočenou zády k divákovi. Netuším, jestli je to nějaká obsese, nebo je to jen internetem vyselektovaný výběr. Každopádně je to zajímavý prvek jeho tvorby. Dalším velice zajímavým autorským projevem je akt přisvícený pokojovou lampou. Krásná atmosféra, jenže na můj vkus velmi rychle opuštěné téma nebo přinejmenším styl, který mohl být rozvinut do mnohem zajímavějšího souboru obrázků. Ať už je Cottel zaměřený jakkoliv, jeho stávající portfolio je důkazem, že má zase své osobité a pro diváky nové vidění. Což je velmi cenné v internetové záplavě jinak pořád se opakujících fotografií. 
























Miroslav Myška

1946 -

Další zajímavý český fotograf. Zabývá se krajinou a aktem. Na první nástřel podle těch pár fotek, které jsem našel, mohu vyslovit jednu myšlenku. Tělo je pro fotografa Myšku vlastně takovou krajinou. Převážný vizuální dojem z jeho aktových fotografií je skutečně taková hra linií  a horizontů stejně jako u krajinářské fotografie. Těžko tak říct, jestli je krajinářem těla nebo ztělesňuje krajinu. Každopádně od minimalismu až po detailní záběry jsou jeho akty velmi jednoduché a přesto velice výmluvné. Autor nepatří k těm, kteří by se nahotou zabývali v jejím explicitním zobrazení, ale tělo respektive jeho torzo je pro Myšku tvarovatelná hmota, kterou na fotografii vytváří až lehce grafický dojem. Jen hra linek a oblin, přesně jako vnímám krajináře. Hračičkové s liniemi a oblostmi krajinných prvků.  Nejsem sice krajinář, ale zvláště detailní Myškovy akty jsem si okamžitě oblíbil pro jejich strohé světlo a prostý grafický zjev. Víc nemohu popsat, víc z autorovy tvorby neznám a internet je skoupý.