středa 30. října 2019

Stephane Maxence


Francouzský fotograf. Řekl bych, že tento autor se omezil na líbivější jednodušší styl zároveň posazený do příjemně nasvíceného stylu portrétů. Moc často se tu aktové fotografie nevyskytnou ale to svícení a tmavé pozadí přináší pro mě estetický zážitek, nicméně i ty světlejší nejsou vůbec k zahození. Náznak práce s emocí a střídání póz toto portfolio dělá zajímavým. Protože mám rád ženskou eleganci, šaty, sukně, klobouky a podobné věci, tak jsem si asi nejvíc oblíbil tu kloboukovou fotku a naopak až nepatřičně na mě působí ta mobilní, ale to je nepodstatné. Trvám na tom, že řemeslně jsou tyto snímky zajímavé, a občas vyčnívá i některá výrazem nebo chcete-li celkovým vyzněním. V tomto konkrétním případě bych se rád nechal autorem překvapit něčím méně jednoduchým, ale nezdá se že by měl dostatek schopností takto vyniknout. Přesto má práce příjemné a koukatelné.  


















úterý 29. října 2019

Yoshiyuki Iwase
1904 - 2001

Zatím jsem tu měl samé perly, tak dnes si dáme lovkyně perel. Tento japonský autor se zjevně zabýval focením hlavně těchto žen. Těžko říct, jestli mu pak zapózovaly i na aktovou tvorbu, to je totiž druhý pól jeho portfolia. Zatímco Amy jsou svým způsobem portrétem v duchu dokumentu, Iwaseho aktová tvorba je typicky japonská. Rozervaná, bouřící příroda, velmi jemná estetika hrající si s detaily a tělo doplňující celý výjev. Faktem je, že ne vždy ale takto fotil. Dost často hraje figura dominantní roli a okolí je spíše jakýmsi malebným doplňkem. Občasná nápodoba kamenu nebo jiného objektu pomocí těla nebo prosté kopírování linií, to je v aktové tvorbě běžné a nijak překvapující. Iwase tady nepředvádí nic zas tak zásadně nového a drží se osvědčené klasiky bez větších modernistických experimentů. Pro sebe nacházím několik výjimek, které jsou řekněme skoro jako typické japonské obrazy. Musím konstatovat, že tahle estetika a způsob vidění mě fascinuje. Je to velmi příjemná práce s lehkou náladou a motivy, které mi nikdy nezevšední.